3.12.2002 | Autor: Antonín Kocábek | sekce: novinky Pavel Fajt & Zakarya (CZ/F)
Soubor Zakarya z francouzského Štrasburku vznikl roku 1999 jako nejnovější projekt fenomenálního akordeonisty
a skladatele Yvese Weyha. Když jeho kompozice uslyšel John Zorn, rozhodl se vydat jim album na své značce Tzadik. Jejich debut spatřil světlo v březnu 2001 a obsahuje kombinaci tří zdánlivě neslučitelných elementů - taneční hudby, improvisingu a židovské hudby. Weyh zde využil všechny podstatné aspekty židovské kultury - svérázný humor, osobité rytmy a stupnice i specifickou senzibilitu v neobvyklých souvislostech. Sestava v obsazení akordeon, elektrická kytara, basa a perkuse tak nabízí organické propojení starých tradic a nové hudby.
Zakarya se úspěšně prezentovali již na Alternativě 2001. Pro letošní ročník však připravili speciální program společně
s českým bubeníkem Pavlem Fajtem při týdenním workshopu ve Štrasburku, který bude v tomto městě předveden na festivalu European Nights. Svou premiéru bude však mít právě v Praze.


Degenerate Art Ensemble (USA)
DAE sami sebe označují jako experimentální jazz, akustický punk a performační umění. Jejich nahrávky dokládají eruptivní výbušnost i cit pro jemné vychytávky i smysl pro jemné nuance specifického humoru. Hard noise se zde potkává s náruživostí, která by mohla evokovat i Zornovy Pain Killer nebo Naked City.


No Spaghetti Edition (Norway) with Phil Minton and Pat Thomas (UK)
Phil Minton dokáže svým vokálním projevem zvýraznit a obohatit jakýkoli projekt - není proto divu, že si ho přizvali ke svým koncertům či kompaktům takoví hudebníci, jako je Mike Westbrook, Lol Coxhill, Lindsay Cooper či Jon Rose, a že byl členem řady formaci včetně Tria Raphiphi, Roofu (skupina Toma Cory, s níž vystoupil na Alternativě 1996) a 4 Walls. Jeho projev vychází z různorodosti muzikantů, s nimiž právě sdílí pódium nebo nahrávací studio: přizpůsobí se jim, avšak zároveň je provokuje k většímu nasazení. Zpíval snad všechno od písniček Beatles nebo Jimiho Hendrixe po operní árie, jeho doménou je ovšem hlasová improvizace, kterou přímo eskamotérsky proměňuje od "hypochondric-kého ječení až po melodramatický údiv", jak napsal jeden kritik. Přitom je patrné, že svoji vokální ekvilibristiku pojímá s nadhledem a humorem. Nejinak vyhlíží i jeho nejnovější spolupráce s norským souborem No Spaghetti Edition (tedy s bubeníkem Ingarem Zachem, kytaristou Ivarem Grydelandem, basistou Tonym Kluftenem, akordeonistou Frodem Haltlim a saxofonistou Hakonem Kornstadem), který sám o sobě disponuje vzrušující energií. Nadto je mu v této společnosti po boku anglický klávesista (temné pleti) Pat Thomas, který patří ke špičce současných britských improvizátorů (viz například jeho sólové album NUR na londýnském Emanemu z roku 2001). To všechno slibuje skutečně nevšední zážitek.