Ocenuji recenzentovu schopnost vychvalit nahravku, nicmene postrehy, ze poslechovy vjem "překračuje hranici jakékoli souměřitelnosti a hudba se tak stává prvotní silou lidské dosažitelnosti" anebo ze v nahravce "mohla zarezonovat i ta nejnepatrnější citová vzplanutí" mi ani po nekolikerem precteni nedavaji valny smysl. Brucknerova Sedma je jednou z mych oblibenych symfonii a jako sberatele CD by me velmi zajimalo, jak Ozawovuv snimek obstoji ve srovnani s predchozimi slavnymi interpretacemi, napr. s Karajanovou posledni nahravkou pro Deutsche Grammophon, ci s C. Giulinim na temze labelu, K. Sanderlingem na Hänssler Classic, anebo s navhravkami, ktere pro Supraphon s Ceskou filharmonii poridili L. von Matacic a L. Pesek. Celkove soudim, ze recenzim Harmonie by prospel vecnejsi ton, nez jaky tu nasadil pan Sebesta.