Nechci a nebudu hodnotit článek (určitě stál za přečtení!), ale samotného protagonistu. Petr Nouzovský, to je pro mne pojem! Zajímám se o něho již delší dobu, ačkoliv možnost slyšet jej živě jsem měla až v létě r.2004. A uchvátil mne. Má v sobě zvláštní kouzlo, kterému se snadno podlehne. Technická preciznost se v jeho hře snoubí s výrazem, vzhledem k věku nezvykle vyzrálým. Petr nepatří mezi ty, kteří nevědí, co chtějí. Stojí si rozhodně za svým názorem a s jistotou jej prosazuje. Tak například jeho lehce tvrdohlavá propagace soudobé hudby. Z praxe totiž bohužel vím, že na „soudobárnu“ se z pohledu interpretů často hledí jako na něco méněcenného. Ale Petr má opět jasno! Například skladeb Miroslava Srnky si nemálo cení, jak to dokazuje četnost uvádění jeho děl na svých koncertech. Další sympatická vlastnost mladého violoncellisty jsou jeho vysoké cíle. Překonávat obtíže mu, jak se zdá, nedělá problémy. Kéž by šel svou osobností příkladem nejen mně, posluchačce violoncellové hry na teplické konzervatoři, ale všem, kteří chtějí něčeho dosáhnout. Pro mne je to „Violoncellista s velkým V!“