take se hlasim do prvni skupiny :) byl to skvely koncert, mozna skoda ze je ty nadsene reakce fandu az obtezuji na podiu :)

Přátelé chlapců hispánských, vězte, že jsem v životě neslyšel pocitově silnější koncert, než Mars Volta v Roxy. Naprosto brilantní hráči odehráli snad jen 6 písniček (+ nějaké další náznaky, což se dalo očekávat) za poctivé 2 hodiny (což Bixler hned zpočátku oznámil), ale jejich představení mi dalo pocit, že jsem se narodil trošku dřív a zaslechl ty nejlepší rockové skupiny v plné síle počátku 70. let. Mars Volta je patrně jediné plnohodnotné a důstojné pokračování art rocku, řízlého Hendrixem a Led Zeppelin. Přestože bych ještě nedávno přísahal, že takové skupiny již nemohou existovat, dnes již přestávám mít strach z rouhání, když si přiznávám, že Voltové jsou možná ještě lepší. Geniální Thomas za bubny asi ani více než 2 hodiny hrát nemohl, jeho výkon hraničil s lidskými fyzickými možnostmi (i když možná kvůli jeho brutální hře byl celý koncert značně přeřvaný, což odnesl, jako na té poslední okresní tancovačce ,hádejte, ano - zpěv, pokud to teda nebyla jako obvykle typická zvukařská zvrácenost) a Omar je patrně jeden z nejlepších kytaristů všech dob (jen se obávám, že dnes, v době elektronické hudby, kdy už ani není třeba umět HRÁT, nebude doceněn tak, jako by byl před 30 lety...). Dovolím si nesouhlasit s recenzentem, že Bixler nebyl ve formě. Slyšel jsem celou řadu živých nahrávek a pouze jeden koncert Cedrik nezkazil svým neskutečně falešným zpěvem, popř. totálním tripem (ačkoliv ve studiu je to superzpěvák). Právě z něho jsem měl největší obavy v souvislosti s pražským vystoupením. A dost mile mě překvapil. Poctivě vše odzpíval a od mikrofonu se nehnul, jen ten příšerně zmixovaný zvuk...no slyšet ho bohužel často nebylo, což zná každý zpěvák amatérských skupin, jen u takovéhoto tělesa to jaksi zamrzí (pachatelova hlava by měl být na dvě hodiny uzavřena do Thomasova rytmičáku). V nesnesitelném horku Roxy bych přesto dokázal stát v naprostém úžasu ještě další hodiny a poslouchat další songy ze skvělého Bedlamu, leč Abernikulou vše v sekundě skončilo, což je další sympatický rys skupiny, nulová přítomnost typického vlezlého podlézání divákům. Ve stylu "my vám hrajeme a hrajeme vám to, co vám MY CHCEME zahrát" se uklonili a zmizeli na dalších x let. Doufám, že za x nebude třeba dosadit větší číslo než 3... Za lidové vstupné jsem slyšel strop toho, co bych si kdy dokázal představit jako hranice progressive rocku a hranice živého hraní. Ano, Marsové jsou zcela jiní naživo a ve studiu, ale to je právě to neskutečné pozitivum. Myslel bych si, že skvělá aranžmá jsou "jen" vrstvené kanály, hrané po tónech a slepené digitálními zázraky moderních přístrojů. Jenže ouha, oni to opravdu zahrají. Jednodušeji, protože jich není na pódiu 20, ale ten drive a hustý vzduch plný not, přátelé, na to nikdy nezapomenu...
Marian
PS: Já slyším skvělé hudební nápady amelodie i v písních, které jsou ozačovány, nevím proč, jako kakofonie nebo ve stylu Amadea zvoláním "prostě moc not" ("refrén" v Ourobouros, konec Cavaletty, "she´s calling me" v Soothsayer, Illyanu samosebou nebo třeba fenomenální kus Cassandra Gemini). A to nevzpomínám prostě neskutečnou polyfonii nezpívané části v Askepios...