Co si budeme povídat, Eno je slutečně asi šedá eminence moderní hudby, komakoliv přišel, tam perlil (až na některé ambientní projekty), protože co by byli Talking Heads, U2, John Cale bez Ena, respektive Islandu, respektive Obscure? Přitom jeho hudební rukopis je vždy snadno čitelný, snadno pochopitelný. Líbí se mi jak dovedně dokázal pojmout pop jako zcela inteligentní svébytnou odnož hudby, jak s ním dokázal pracovat, aniž by se zároveň uchýlil ke kompromisním rešením, laciné líbivosti (což se stalo třebas těm Talking Heads po Enově odchodu), podlézání. Příkladně Another Green World je skutečně ojedinělá záležitost, spektákl nálad, snový svět, který posluchače prožene jak nočními můrami, tak idylickými krajinkami minimalistické kompozice, aby se na konci dostavila tak silná katarze, jako když ráno vztáváte bez otravného drčení budíku, jenom buzeni sluncem. Když nad tím přemýšlím, je to vlastně moje nejoblíbenější album vůbec.