... fakt dobrej článek - myslím, že naprosto přesně vystihuje dění a současnost vesnických tancovaček. Já jsem prošel též vším, od vesnických tancovaček v zapadlých a špinavých sálech pohraníčí, přes prestižní kluby a sály v ČR až třeba na stadion v Polsku. Jsem takový poloprofesionální amatér - hraji ve dvou formacích, pro radost v jazzrockové formaci, se kterou se chystáme točit desku a v kapelce, která hraje plesy a zábavky (to je z fin. důvodů) a je to opravdu dřina a makačka, někdy se hraje od osmi do půlčtvrté do rána, v plesové sezóně 2-3 měsíce pátek, sobota - jo a v týdnu chodím do práce ... :-) v tomto směru si připádám tak trochu jako dělník šoubysnysu. Tancovačková kultura je u nás skutečně zvláštním fenoménem, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Tancovačky mi dost daly, ale taky i něco vzaly (ale nebylo toho tolik), takže spíš pozitivum. Každopádně, v budoucnu dám přednost asi oné muzice pro radost (třeba i bez výrazného finančního efektu). Jo abych nezapoměl jsem bubeník :-)

Bigbítovou scénu jsem odjakživa nenáviděl a odsuzoval jakožto nejubožejší styl hudební produkce založený na alkoholu, vztazích na jednu noc a hloupých venkovanech. Teď jsem součástí tohoto soukolí. Když jsem dostal onu nabídku (kapela se čtyřicetiletou historií) ani na vteřinu jsem nezauvažoval o tom, že bych se přidal. Jen ze slušnosti jsem však řekl, že si to ještě rozmyslím. Pak jsem zvážil všechna pro a proti.....člověk jakožto student musí něčím financovat své zájmy a když to nejsou rodiče nebo prarodiče, musí se nebohý studující postarat sám. A proč bych si vlastně nemohl přivydělávat tím, co já umím a jiní ne??? Líbila se mně představa, že za hraní dostanu (konečně) nějaké peníze. Pak jsem si představil sám sebe v supermarketu za padesát korun na hodinu a bylo jasno. Až posléze se začaly objevovat další pozitiva, na které jsem předtím nepomyslel - vyhraní se (cvičení prstokladů na pódiu,...), škola pódiového vystupování a tak podobně. Takováto zkušenost je fajn - však jen pokud je časově limitovaná. Nedovedu si představit, že bych to dělal třeba deset let.
Rád si však odskočím i k jinému okruhu muzikantů a publika - k folkloru. Besedy u cimbálu, hody, firemní večírky,... taky to není zadarmo a taky se něco naučím. Začátek je těžký - je zapotřebí obsáhnout veškerý základní folklorní repertoár = mnoho desítek - spíše tedy pár stovek písní, až poté je možno se přidat. Ale víceméně je to takový jednodušší jazz - téma, chorus, sólo, sloka, téma, sloka, sólo,....:-) Hodně improvizace, časté změny tónin, no co si budem povídat. Dokud se to nestane rutinou, je to radost hrát. Přeju vám radost z hudby. Jinak to nemá cenu.... ;-)
Jakub - 19let - baskytara, kontrabas