Na tuto aferu si zivo spominam. Skupina Marillion mala v tej dobe za sebou nejeden koncert v Polsku a v Madarsku. Bohuzial, vystihuje to situaciu - ktora tu vladla a je smutne, ze doteraz /neviem, ci teraz vobec este koncertuju/ - tato skupina si nenasla cestu do Ciech a na Slovensko. Svedci to o celkovo chaotickej praci koncertnych agentur. Co ma ale mrzi a hneva najviac su zle spravy ohladne Vasho casopisu. Bol som s Vami od prveho cisla az doteraz. Tento rok nezacal ozaj dobre. Pozdravujem z Martina. Gustav M.

Reaguji také spíše na změnu v redakci. Rock&Pop čtu a archivuji již od 1čísla 1 ročníku, a mám obavy, aby nedopadl stejně jako kdysi Melodie v 80-tých letech. Jméno šéfredaktora a jeho přímé napojení na Kočandrleho mne děsí a může mne pouze příjemně překvapit. Ale zázraky se obvykle nedějí. A tak si dokážu představit oslavné články na koně , tlačené velkou 5 a novou variantu Brava nebo příšerné české verze RS.
Bohužel mám předplatné, a tak pokud se mé očekávání splní, budu to muset vydržet celý rok.
Uvidíme

Pan Suchy na svoje organisacni schopnosti vsadil i v polovine let devadesatych, tentokrat s pomoci imaginarni cestovky. Tehdy se uz ale mohlo verejne projevit spousta jinych vykuku, takze jeho druhy velky pripad nedosahl celorepublikove proslulosti...

Na "Marillion v Brně" si velmi dobře vzpomínám. Ludvíka Suchého jsem potkal někdy na konci prázdnin 89 v Brně, kde dřepěl na ulici a se skutečně prvním přenosným CD přehrávačem (který jsem do té doby v životě viděl), tam nabízel za 50,- Kčs vstupenky na Marillion, natištěné na papíře s (tehdy dost efektní) britskou vlajkou. Znělo to jako vtip, ale 50,- nebylo nic a šel jsem do toho. Až celá věc zkrachovala, zavčas jsem lístky vrátil a nic tedy neprodělal. Je ale udivující, že chlapovi, který prošustroval 650 000 všechno prošlo a že ti svazáci byli takoví hlupáci. V knížce, kterou zmiňujete je toho víc, ještě lepší věci se totiž děly na Pragokoncertu, kde ti tupci museli být tehdy úplně mimo.

Zjímavá historka na konec - L. Suchého jsem znovu viděl v létě roku 94 v Brně na nám. Svobody jak rozdával peníze. ANO ! Čtete správně, před budovou tehdejšího knihkupectví stál v saku a všem kolemjdoucím dával jednu českou papírovou dvacetikorunu. K tomu mu z přehrávače hrála dokola znělka, poutající kolemjdoucí na jakési setkání finančníků a nějaké autogramiády. Jak to dopadlo, jestli se něco konalo a kolik tehdy jen tak rozdal nevím, byl to GAUNER. Těm to ale projde skoro vždycky.