Vážený pane, děkuji Vám za Vaše postřehy, mnoho věcí ale musím uvést na pravou míru. Věřte mi, že při kompletizaci každého článku musím brát v potaz rozsah, takže není možné se zabývat úplně a detailně vším, čím Buddy Holly prošel – nota bene záležitostmi, které měly na jeho vývoj jak člověka tak i muzikanta menší vliv, než ostatní věci (mám nyní na mysli např. vaše poznámky např. o Three Tunes).
Co se týče Allisona a otázky kolem Peggy – šlo mi o to zdůraznit, že skladba je o skutečné osobě, nikoli tedy o vymyšlené postavě a za druhé – bubeník Jerry Allison a jeho vztah k Peggy Sue, to by vydalo na další odstavec, což jistě dobře víte.
Vaše další otázky – osobnost N. Pettyho jsem nemusel podle Vašeho názoru pominout, ale sám víte, že jde o tak výraznou osobu, že by vydala na samostatný článek – a toto je článek o B. Hollym. Petty jeho osobnost pouze zvýraznil, takže už jenom z toho důvodu jsem se u něj a jeho producentských praktik nezdržoval, dávám přednost bližšímu přiblížení nástrojů a vybavení každého kytaristy. O producentech jsem už několikrát psal včetně způsobů natáčení, kde jsem se atké zmiňoval o některých speciálních cestách při natáčení hallů atd.
Celkově také vycházím i z toho, přiblížit našim čtenářům každého kytaristu nejen z hlediska sady odborných dat (to by bylo příliš suché a jednoduché), ale hlavně jako člověka – protože feeling je v muzice, jak jistě víte, velice podstatná věc. Proto tedy těch několik poznámek z osobního života, které se výrazně podepsaly na Buddyho osobnosti – a věřte mi, že své materiály opravdu nečerpám z haldy bulvárních plátků, jak jste napsal, ale ze seriózních pramenů (biografie, fan-ziny, dobový tisk, dobové i současné recenze, žebříčky a ankety dobové i současné, archívy z news několika labelů), včetně členství v jeho fan-clubech a hlavně na základě vlastních poznatků a poslechů. Tato Vaše poznámka se mě osobně dost nemile dotkla. Domnívám se, že rozhodně nemůžete hodnitit kvalitu mých pramenů (samozřejmě je Vám zde ani nebudu prezentovat). Myslím, že větší serióznost by z Vaší strany vzájemné komunikaci jen prospěla.
Další Váš dotaz, proč jsem se nezmínil o některých demonahrávkách – opět opakuji, že o nich vím, ale z hlediska rozsahu článku jsem je prostě umístit nemohl.
Píšete také mj. že diskografie Buddyho je založena na singlech – to je běžně známý fakt, ale tento přehled jsem do závěru článku nemohl umístit už jenom z hlediska místa, rozsahu – sám víte, že by to byl značný seznam. Stejný problém jsem např. řešil u kytaristů Elvise Presleyho a dalších osobností – také i tam jsem byl nucen celkový seznam nahrávek značně zkrátit.
Možná jste si také mohl lépe a pozorněji přečíst úvodní slovo ke každé kategorii v diskografii, kde vysvětluji, proč a jaké tituly jsem zařadil – takže Vaše poznámka o opakování některých titulů je nepřesná, sám jistě víte, že některé společnosti si při svých vydáních zařazovaly bonusy, rarity a další nahrávky (včetně demo snímků a Vámi zmíněných singlových nahrávek) – celkově jsou pak tyto desky v diskografii Buddyho určitým přínosem a už jenom proto by měly být zmíněny.
Kdybyste si také pozorněji přečetl některé pasáže, odpovědi na své otázky by jste v nich jistě našel.
A na závěr bych Vás ještě požádal – nevkládejte mi do úst Vaše interpretace mého textu.
Děkuji
Autor

Moc dobře jste to, pane Štefl, napsal.