PKO – Pražský komorní orchestr byl založen v roce 1951 členy tehdejšího Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Za datum vzniku Pražského komorního orchestru (bez dirigenta) se pak považuje 22. říjen 1951, kdy vznikla první nahrávka, Stamitzův Orchestrální kvartet F dur. Za vůdčí osobnosti tehdejšího PKO byli považováni: violoncellista Václav Stoupa, kontrabasista František Hertl a houslista Vladimír Hanousek.
První koncert 35 členného tělesa bez dirigenta se uskutečnil 14. 6. 1952 v rámci festivalu Pražské jaro v Rudolfinu. Od sezóny 1953/54 začal Pražský komorní orchestr pořádat cyklus abonentních koncertů. 1. 1. 1965 došlo k zestátnění orchestru, jenž od tohoto data patřil pod Správu kulturních zařízení. Po pádu komunistického režimu vznikla v roce 1991 soukromá PKO-Agentura, která zajišťuje chod orchestru. PKO i nadále absolvuje cykly abonentních koncertů a mimořádné koncerty, které se konají ve Dvořákově síni Rudolfina, koncertní síni Šimona a Judy a Koncertním sále Pražské konzervatoře.
Orchestr během téměř sedmdesáti let své existence vždy usiloval o vrcholnou interpretační úroveň, za což se mu dostalo mnoha domácích i zahraničních ocenění, např. Wiener Flötenuhr či Zlatá deska Supraphonu za 1 milion prodaných nosičů. V dnešní moderní době má PKO nezastupitelnou pozici na hudebním serveru společnosti Spotify Ltd., kde patří mezi 5 nejposlouchanějších orchestrů na světě a každý měsíc jej poslouchá 300 tisíc posluchačů.
Orchestr spolupracoval s řadou uměleckých osobností zvučných jmen. Z dirigentů to byli např. Sir Charles Mackerras, Václav Neumann, Gerd Albrecht či Trevor Pinnock. Ze sólistů můžeme jmenovat mezi jinými Emila Gilelse, Artura Benedettiho-Michelangeliho, Rudolfa Buchbindera, Henryka Szerynga, Maxima Vengerova, Jessye Normana, Barbaru Hendricks, Mischu Maiského, Beaux Arts Trio, Ivana Moravce, Josefa Špačka, Jiřího Bártu či Alici Saru Ott.
