MENOUŠEK Radek, Dr.

Muzikolog – specializace na dějiny 16. - 18. století, na afektovou teorii a rétorické figury v barokní hudbě. Odborný poradce v otázkách instrumentace v dobovém i současném kontextu se zaměřením na barokní provozovací praxi.

- hudební publicista, recenzent a kritik
- scénárista odborných muzikologických textů k rozhlasovému vysílání (Český Rozhlas D-dur, ČRo 3 – st. Vltava, Rádio Proglas)
- kunsthistorik (badatelsky činný zvl. v oblasti renesanční a barokní epochy)
- hudební pedagog

Odborná muzikologická a historiografická revize knih:
Christopher Hogwood: Georg Friedrich Händel
Pavel Polka: Triumf času a pravdy. Vyprávění o životě, díle a dědictví hudebního skladatele Georga Friedricha Händela

Tvorba průvodního slova (Sleeve note) do bookletů kompaktních disků vážné hudby.

Od 90. let R. Menoušek intenzivně spolupracuje jako dramaturg a scénárista vlastních odborných muzikologických textů do rozhlasových pořadů s hudebním oddělením Rádia Proglas (sekce vážné a duchovní hudby), s Českým rozhlasem 3 - stanicí Vltava na pořadech starších stylových období (zejména programové řady Musica antiqua, Duchovní hudba…) a s digitální hudební Stanicí D-dur, zaměřenou na klasickou hudbu.

Tuto činnost Menoušek doplňuje i příležitostnou publikací do Týdeníku Rozhlas, Magazínu Vltava, do časopisu Harmonie či Hudebních Rozhledů.

Řádný a aktivní člen České Händelovy společnosti (vlastní přednášky na odborných seminářích a sympoziích Společnosti).

Letité kontinuální bádání, přednášky a rozhlasové pořady o čelném představiteli českého hudebního baroka – Janu Dismasi Zelenkovi a přední osobnosti 20. století - Petru Ebenovi (se zaměřením na vlivy historické hudby v jeho tvorbě).

Veřejné přednášky o uměleckých osobnostech barokních Čech:

výběrem:
Janu Blažeji Santinim-Aichelovi a hudbě z jeho interiérů v rámci Menouškova cyklu „Architektura a hudba“; Bohém Petr Jan Brandl – barokní mistr plátna a hudba, jež ho provázela na životní pouti; Fenomén – Matyáš Bernard Braun v srdci barokní Evropy a hudba jeho doby; Triumf umění barokních Čech ad. Cykly kunsthistorických přednášek na téma „Vztah hudby a výtvarného umění“ (Inspirace a průniky hudby s výtvarným uměním), architektury a sochařství apod.

Oblast Menouškova hudebně-vědného bádání tvoří zvláště epocha gregoriánského chorálu. Simultánně je vynikajícím znalcem umění na dvoře krále Slunce či pražského rudolfínského dvora.

Význačným badatelským počinem ze zmíněného dějinného období se stala novodobá světová premiéra Smuteční hudby z roku 1564, oplakávající skon Žofie Rožmberské z Braniboru, druhé manželky pana Viléma z Rožmberka, kterou Menoušek převedl z bílé mensurální notace do soudobé. Instrumentačně skladbu rozšířil, přikomponoval několik ritornelů ve stylu pozdní renesance a skladatelského stylu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a k provedení sestavil kompletní partituru. Dílo poprvé zaznělo v rámci Nekonvenčního žižkovského podzimu v Praze a bylo zdokumentováno na kompaktním disku i na DVD.

Jako historik umění a barokista se Radek Menoušek intenzivně věnuje studiu historických pramenů česko-moravské provenience s přesahy o repertoár, který má své pevně fixované vazby s barokním habsburským císařským dvorem ve Vídni. Zvláštní postavení v jeho badatelské sféře mají tuzemské hudební sbírky šlechtických a panovnických vládnoucích rodů a sakrální fondy se zvláštním zřetelem na biskupský dvůr v Kroměříži za episkopátu Karla II. - hraběte z Lichtenstein-Castelcornu.

Prioritou Radka Menouška je také problematika liturgického roku a křesťanských svátků – historický vývoj i současná praxe vzhledem k hudbě uvedených období, liturgika a její vývoj (spojeno s dlouholetou praxí).

Od konzervatorijních studií se Radek Menoušek také věnuje kompozici v barokním slohu zvl. pro chrámovou praxi, kterou zastupují jak drobnější hudební formy ("všelijaké partes do kostela": četná latinská moteta, offertoria, žalmy, mariánské antifony, árie, dueta ad.), tak formy rozlehlejší (např. mše, requiem, litanie, duchovní kantáty, rozsáhlý soubor skladeb Musica ecclesiastica "ad honorem Portae coeli“ et Salvatoris Victoris pro vokalisty, dechové nástroje s rozšířeným generálbasovým varhanním continuem ad.). Rozsáhlou a mysticky zaměřenou kompozicí je Symphonia sacra concertante: „De profundis ad Lucem paradisi perpetui“ (Z hlubin bezedných ke Světlu věčného Ráje) pro tři instrumentální soubory s koncertantní flautou traversou, houslemi a violoncellem, obsahující části Lamento animarum patientium (Nářek trpících duší) a Beatitudo redemptorum (Blaženost vykoupených). Programním obsahem a podtextem celé kompozice je rozjímání nesmrtelné duše, žijící ve tmě, jež se nějakým životním ztroskotáním obrátí a přijme do života před smrtí Hospodina. Duše, podstatná forma těla, si uvědomí, že cílem člověka je Láska, která ho povolala k bytí a s níž má tvořit dokonalou harmonii. Ve finále svého pozemského života nalezne spočinutí v oslavném hymnu Lásky, pokud se však ztotožní s Pravdou, aby byla oproštěná od jakékoliv temnoty. Nejvyšší Spravedlnost odpovídá milosrdenstvím…

Kromě sakrálních kompozic doplňuje Menouškovu tvorbu hudba určená příkladně pro zámecké či hradní slavnosti (vč. nejrůznějších tanců a ballettů) či koncertantní symfonie pro smyčce a dechové nástroje, bicí a B. continuo; např. Intrádae festive pro žestě versus úplný trubačský sbor a tympány, Ingressus a Solemnitate partes pro Svatohubertské slavnosti, či Hudba k zámecké slavnosti Jana Adama, říšského knížete z Auerspergu; anebo divertimenta a serenády k zámeckým zahradním slavnostem ad.

Dlouholetá pedagogická činnost na ZUŠ, konzervatořích a gymnáziích.