Gulo čar
www.gulocar.cz
Hudba jako smysl života
Ohromný talent, nefalšovaná láska k hudbě a k tomu spousta cílevědomé dřiny. To vše vyneslo brněnskou skupinu Gulo čar do pozice uznávaných interpretů a hlavně: to vše jí umožňuje další růst. Gulo čar dokáží rozdivočit publikum během strhujících koncertů a hudební kritiky nadchli tak, že jim za desku Baro drom přiřkli Anděla v kategorii world music. Jejich třetí album, které jako producent podpořil Doug Wimbish ze slavných Living Colour. V současné době dokončují natáčení v pořadí již čtvrtého alba.
Natáčení alba vypuklo v červenci 2010. Kapela v současné době rozšiřuje dechovou sekci, neboli trumpetistu Jirku Majzlíka doplní altsaxofonista Petri Herzanen. Gulo Čar na svém připravovaném albu, zatím s neurčeným názvem, uvede i více skladeb v češtině a angličtině, než tomu bylo v předchozích letech, vyváženě pak bude zastoupena i rodná romština. Tato možná zásadní změna v produkci Gulo Čar je prohloubením hravosti v muzikálnosti a snahou jít dál, v případě Gulo Čar, dosud ne příliš vyzkoušeným směrem. Hudba kapelu prostě baví a pod názvem Gulo Čar je tomu již deset let.
Víte, co vlastně znamená gulo čar? Kapelník a baskytarista Vladimír Dirda to rád vysvětlí: „Gulo čar v romštině znamená sladká tráva, ale také sladká mísa - tak jsme jako děti říkali kakaové buchtě, kterou nám pekla maminka.“ Lepší charakteristiku hudby Gulo Čar snad nelze vymyslet. Stejně voňavá, nadýchaná a plná energie jako vzpomínka z dětství je i tahle směs funky, popu a romské melodiky, ozdobená nádherným hlasem zpěvačky Ireny Horváthové. I když jsou texty v romštině, díky feelingu Ireny i dalších zpěváků jim může porozumět každý. To není nadnesená fráze, můžete se přesvědčit sami.
Génius loci
Při vzniku Gulo čar se protnulo hned několik zajímavých faktorů. Tím vůbec nejdůležitějším je fakt, že celou kapelu tvoří jedna velká rodina. A to jak v přeneseném smyslu, tak doslova. Bráchové Vladimír a Pavel Dirdovi, jinak kapelník/baskytarista a hlavní autor hudby/klávesista, spolu hrají doslova odmalička. A jak zdůraznil Doug Wimbish, „na jejich sehranosti je to sakra znát“. Bráchové přizvali do kapely i pár talentovaných bratranců, ale jak zapadají do rodiny „bílí“ dechaři? Třeba tak, že se přižení:-)
V případě Gulo čar zapůsobil zajisté i duch místa, konkrétně brněnské čtvrti zvané „Bronx“. Všichni členové bydlí buď ve zdejší Bratislavské ulici, nebo v jejím bezprostředním okolí. Zde se nalézá i zkušebna Gulo čaru, kterou považují muzikanti za „srdce“ kapely. Zkoušky nemusejí svolávat: kdykoliv mají chvíli volna, spěchají sem a cvičí nebo „řeší muziku“. Vždyť, jak říkají, muzika je jejich život.
Kořeny
Abychom vystopovali kořeny Gulo čar, musíme se vypravit relativně hluboko do minulosti. Až do momentu, kdy počátkem 80. let poslouchají bráškové Pavel (*1969) a Vladimír (*1967) Dirdovi desky svého táty Jana Dirdy, známého romského jazzového saxofonisty. Krom jazzu ovšem mají rádi i romský folklór, se kterým od poměrně nízkého věku začínají vystupovat po brněnských barech. Pavlovi však záhy přestává hraní po barech stačit a začíná vystupovat s kapelami s vyššími ambicemi, mimo jiné s Kick Start, ve které figuroval i někdejší bubeník slavné brněnské skupiny Futurum Jan Sedl a kde se Pavel poprvé setkává s Druppim, budoucím kytaristou Gulo čar.
Zrodu Gulo čar předcházela slibná dráha kapely Synergy, založené v roce 1994. V jejích řadách můžeme krom Vladimíra a Pavla Dirdových vidět i trumpetistu Jirku Majzlíka a tehdy patnáctiletou zpěvačku Irenu Horváthovou, dceru operní pěvkyně a kytaristy. Irena už v sedmi letech začala vystupovat s cimbálovou kapelou a zároveň od dětství milovala funky, což se v budoucnu ukázalo jako ta nejlepší příprava pro roli frontwoman moderní romské kapely, jakou se Gulo čar stali.
V době fungování Synergy stihli Vladimír a Pavel ještě posbírat něco zkušeností jako členové skupiny fenomenální zpěvačky Idy Kelarové Romano Rat. Jejich největší tužbou však zůstalo dělat muziku úplně po svém. Když se Synergy rozpadli, nestálo těmto plánům nic v cestě. V roce 1997 poprvé začíná zkoušet kapela jménem Gulo čar. Hlavním organisačním tahounem projektu je Vladimír. Přestože jeho největším dětským snem bylo řídit tramvaj, řízení rozjeté funky mašiny prý také není k zahození.
Dlouhá cesta
S řazením do žánrových škatulek si Gulo čar nikdy nelámali hlavu. „Snažíme se prostě hrát moderní romskou muziku,“ říkali od začátku. Za její základ vzali funky, přihodili trochu soulu, trochu jazzu i vlivy svých oblíbených umělců jako George Bensona, Stevieho Wondera či Prince a vše po svém přetavili do lákavého, ryze současného hudebního tvaru, ve kterém nezapírají své romské kořeny.
Debutu se dočkali v roce 2000, kdy vyšlo CD symbolicky pojmenované Pačas (Věříme). Po zvukové stránce však neodpovídá náročným požadavkům sebekritických muzikantů, vznikalo prý z finančních důvodů „jaksi na koleně“, a tak ho dnes Gulo čar označují spíše jako demo. Za opravdovou prvotinu považují až album Baro drom (Dlouhá cesta), oceněné Akademií populární hudby jako nejlepší deska žánru world music za rok 2003. Album znamenalo skutečný průlom a Gulo čar mohli potvrdit pověst skvělé koncertní atrakce nejen v klubech, ale i jako předkapela hvězd Gipsy Kings a samotného Jamese Browna či na prestižních festivalech Colours Of Ostrava, Blues v lese nebo v Trutnově. Skupině se podařilo vystrčit růžky i do zahraničí. Dokument o ní natočila holandská televizní stanice NOS a v Německu se budou prezentovat prostřednictvím rozhovorů v rozhlase.
Díky novému albu v produkci Douga Wimbishe, jehož vydání je naplánováno na letošní září, se před Gulo čar otevírají další míle zajímavé hudební cesty. A pro posluchače bude radostným dobrodružstvím tuhle cestu sledovat.
Tomáš S. Polívka