3.12.2006 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
 fotogalerie Kapela Wohnout pokřtila tuto středu u příležitosti svých desátých narozenin páté studiové album s názvem Polib si dědu. Oslava to byla vskutku velkolepá. Neváhejte a pojďte se na ni s námi podívat.

Kolem deváté hodiny večerní padá opona, Rádio Děda žhaví repráky a prostorami průmyslového paláce se nese text písně Ganga, kterou střídá Festivalová, Ryba shnilá, Vrátnej, Kulibrci a Volali.
A pak to přichází. Z éteru se ozývá hlas Spejbla a Hurvínka, který uvádí legendu moderního baletu - Duo Egon s novým dechberoucím číslem. Taneční mistry Omouše a Arnouše střídají Lety mimo, které Wohnoutům pomáhají s písničkou Osmák Degu.

Ale pozor, co se to děje? Honza Homola mluví španělsky.. Pedro se vrací a dámy se nakrucují v bocích. Tenhle Mexičan je prostě k sežrání. Stejně jako Don Číčo. Aby přítomní pánové nemuseli své dívky toužící po nadsamcích s horkou krví křísit studenou sprchou, přichází Sólo pro mouřenína. Stačí chvilka, bratři Homolové zapějí :"Já se mám!" a všem je jasné, že zklidnění se nekoná. Zvlášť ne U nás na Nouzově.

Když nastává ta správná chvíle pro křest desky, na pódiu se objevují Waltari, Lenka Dusilová a Zbyněk Knobloch (Sony BMG). Křtí se stylově. Finsky, tequilou a narážkou na roštěnku ve třetí řadě. Netřeba podotýkat, že následují vynikající Činely a Rayda, na jejíž název při troše nadsázky logicky navazuje Cundalla. Po hrdelní úpravě a malé česko-slovenské hrátce (že by narážka na titulní stránky bulváru?) rozpaluje publikum Muflon a Marie Gabrhelová zazpívaná/zarecitovaná tak, jak to umí jenom Mardi a Vypsaná FiXa.
Hit střídá hit a na pódiu se objevuje Divokej Bill, jak jinak než s písní Lásko. Za zmínku rozhodně stojí také ve zlatě odění tanečníci natřásající se do rytmu. (Ač se vlní skoro jako stateční bratři Homolové u probíjejících mikrofónů, kvalit Dua Egon pochopitelně nedosahují.) Posledním hostem jsou Tři Sestry, které si zřejmě díky tequile v žilách vybírají písničku Mexiko, ač všichni v duchu doufáme, že pomyslný prst se při výběru skladby z jejich repertoáru zastaví na profláklé Sprosté. Nevadí. Večer se chýlí ke konci, přichází rodina Nopíků a na první řady se snáší pár hrstí semínek. Zřejmě zrovna té rostlinky, která může za obláčky nad hlavami diváků (a tabák to není).
Tak děti, je čas dát Dědovi pusu na čelo a jít na kutě!
Ještě než zavřete oči a schoulíte se pod peřinu, jako přídavek tradičně poslouží Blázni a Hory.
Ale teď už opravdu dobrou noc!

A shrnutí? Wohnouti oslavili narozeniny ve velkém stylu. Nechce se mi polemizovat o tom, jestli 2,5 hodiny není trochu dlouhá doba na intenzivní křepčení ani psát o nevalné akustice průmyslového paláce, výpadcích zvuku a problémech, které se vyskytly ohledně mikrofónů. Kluci všechno ustáli s grácií a křest alba Polib si dědu byl bezesporu nemalým hudebním zážitkem, ač na Wohnouty možná přece jenom trochu neosobním.

Na DVD se záznamem tohoto koncertu si ještě nejakou chvíli počkáme, nedočkavci si však mohou poslechnout záznam koncertu exkluzivně přímo na vlnách Rádia Děda (www.wohnout.cz).

Wohnout a hosté, Praha - Průmyslový palác, 29. 11. 06


Fotogalerie: