12.1.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě Už několik let dává pražský klub Rock Café prostor začínajícím kapelám a pořádá pravidelnou soutěž Rock Café Contest. V pátek se uskutečnilo její celoroční zúčtování, během něhož se představily skupiny Chamber Worcester, Cocktail a DoNot.

Po třech zhruba půlhodinových blocích vítězů předchozích kol se nabízí otázka, zda profesionální kapela hraje přirozeně, nebo se snaží zabodovat způsobem okoukaným z nováckých televizních estrád, zda na lidi působí hudbou, nebo se snaží zaujmout spíše růžovým koženým sáčkem zpěváka a brýlemi velikosti Mickeymouseových uší...

Chamber Worcester se představili se svým relativně novým zpěvákem Janem Švikem a celkem obstojně předvedli živou šou plnou funky střiženého s nádechy jazzu a latina. Zřejmě si však byli vědomi svých chyb a proto se spíše než hudbou bohužel snažili zaujmout výstředními projevy a kýčovitými obřími brýlemi. Vystoupení tak nakonec působilo velmi křečovitě a bezduše.
Díky projevu zpěváka a pohybům á la „nadržený diskofil po extázi“ byli Chambers od pohledu nestravitelní a představa, že by Švik měl někdy být idolem národa, je více než hrozivá.
Jenže co, kapela si přivezla nejvíc fanoušků, s nimi i jejich hlasy, a v klání nakonec zvítězila. Pakliže se její ale projev nezmění, těžko si dokážu představit, že by ji širší české publikum přijalo.

Jako druzí v pořadí se představili Cocktail, podstatně jiný šálek kávy (nebo koktejlu?). Upřímě, byla to asi jediná kapela večera, která opravdu bodovala díky své hudbě. Cocktail včele se zpěvákem a kytaristou Romanem Haisem působili přirozeně a ze sálu tak konečně vymizela křečovitost a roznesla se uvolněná atmosféra. Přestože měla v Rock Café zjevně nejméně „vlastních“ fanoušků, předvedla solidní výkon a osazenstvo rozproudila. Vyzdvihnout si zaslouží i dvojice vokalistek, a to sice za jejich sóla. Při zbytku koncertu pak sloužily pouze jako jakési křoví, bez nichž by se kapela na pódiu obešla, ba dokonce by písně bez vedlejších hlasů možná zněly i lépe.

Na samotný závěr pak zahráli kytaroví DoNot. Už začátek vystoupení nesoucí se v duchu výkřiků „la-la-la-la-la“, naznačil, že procházka růžovou zahradou opět skončila. Kapela se po hudební stránce vyznačuje pestrou (a celkem slušně odehranou) škálou stylů, ovšem po stránce pěvecké naprostým opakem. Napadají mě ke křičícímu zpěvákovi-nezpěvákovi dvě přirovnání, tím prvním je „hysterická tchyně v mužském provedení“ a druhým pak „méně šišlající Štěpán Turek z loňské Hvězdné pěchoty“ (Ten při hře s kapelou také nezpívá, ale řve). DoNot nakonec skončili na třetím místě.

Vítězní Chamber Worcester mohou poděkovat svým skalním fanouškům. Pokud by totiž hráli před neznámým publikem, mohli by dopadnout zcela jinak.