Animal Collective + Alog + Axolotl, Praha, 14. 10. 08
20.10.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
Stimul, jasně vyprofilovaný festival se zaměřením na současnou progresivní muziku, ulovil, tentokrát ve spolupráci s festivalem Sperm, pro první část podzimního úseku hned trojici kapel, které po svém reflektují výraz experiment. Říjnové úterý nabídlo tři skupiny od A: Axolotl, Alog a Animal Collective.
Byť by se na první pohled mohlo zdát, že spojení těchto tří interpretů bude nesourodé, minimálně jeden průsečík je zřejmý už po letmém průzkumu. Vrstvy. Hodně vrstev. Zkreslené textury. To jsou společné atributy všech tří uměleckých projektů, přístup u každého z nich je ale zásadním způsobem odlišný. Tak třeba hned úvodní vystoupení, které obstaral jednočlenný projekt Axolotl, se neslo ve znamení pokládání jednotlivých úrovní postupně. Karl Bauer stupně systematicky členil a odděloval, i když to šlo v dlouhých tónech a zpětných vazbách postihnout jen obtížně. Odehrál si své tři hlukové drone kousky a odešel. Proč ne.
Alog soustředěním zvukových hladin na jedno místo, do jednoho okamžiku, utvořili mnohovrstevnatý celek s nezřetelnými rozdíly mezi jednotlivými plochami. Jako by samotná komplikovanost struktury k přemýšlení nestačila, norské experimentální duo hraje na nástroje, které si samo sestrojilo, takže mozkové pochody navíc zatěžují i úvahy o tom, který nástroj vyluzuje který zvuk. Stále nové a nové sonické podněty se přidávají a jak čas plyne, myšlenka uvízne – nezní tohle jako zvukové vyjádření mozkové činnosti při nejhorečnatějších chvilkách? Naživo je jejich hudba právě jedním z oněch zátěžových testů, takže je klidně možné, že Alog vyvolávají pocit promítání mozkové aktivity svých posluchačů v reálném čase záměrně. Elektrické šoky probíhají tělem úporně a posun, který Alog za slabou hodinku stihli oproti kompozicím na albech učinit, je obdivuhodný. Jen škoda, že to trvá tak krátce.
Přesně na čas, ve 22:15, obsazují Archu Animal Collective. Očekávání jsou velká, vždyť americká skupina se (až) loňskou deskou Strawberry Jam dostala do povědomí mnoha posluchačů a navíc se i pro média stala freak folkovou senzací. Každý ze tří členů (čtvrtý element, Deakin, chyběl) zvířecího kolektivu vstupuje do svého sektoru, který s menšími výjimkami až do konce koncertu neopustí. Ze svého výsostného území kraluje každý vlastním způsobem. Geologist si na své krabičky svítí čelovkou, ve středu stojí kytarista a vokalista Avey Tare a po pravé třetině pódia se pohybuje Panda Bear, který rovněž zpívá a obsluhuje i samply. Tři solitéři, každý má jinou zbraň a útočí jiným způsobem, hraje si to své. Jak je možné, že se tři samostatné celky, tři ostrovy na kterých zvířata žijí, slijí do jediného kontinentu a funguje to? Jak to, že zpěv, který se často harmonicky absolutně nehodí k doprovodné hudbě, působí tak magicky? To je kouzlo úspěchu Animal Collective. Výrobní tajemství.
Animal Collective potvrzují svou pověst a skoro celý setlist je sestaven především z písní, které ještě nebyly vydány. Dojde tak hned na několik skladeb z připravovaného alba Merriweather Post Pavilion, které samozřejmě doprovází hlas Avey Tareho. Ten nikdy nebyl tak čistý jako vokál Noaha Lennoxe (Panda Bear), ale svou proměnlivostí, skákáním od jedné oktávy k druhé, přecházením od hřmotu k pisklavému hlásku, zaujme možná víc. Až se nechce věřit, že vše zpívá živě. Vosí hnízda v hlavě, kabát z rudoočnicových snů, rozmazaná barevná světýlka v pozadí kapely, LSD, ano, nejlepší by bylo, pro pochopení téhle hudby, sjet se. A vrátit se do šedesátých let za láskou a květinami.
Jenže barevnost platí jen pro začátek a konec samotného vystoupení. Animal Collective, až na vynikající přídavek se skladbami Comfy in Nautica (což je příspěvek z loňské desky Pandy Bear) a Peacebone působí chladně a odtažitě (což jí publikum vrací), rozsáhle, nad rámec. Při tom, jak alba zvířat zní, byste čekali, že na pódiu budou všechny zvuky vyluzovat živě a s náležitou show. Ne ze samplů, ne skoro zemdleně, ne s minimálním kontaktem s publikem. Ne tak, že očekávání zůstávají do značné míry nevyslyšena.
Tři A. Každé přineslo své zážitky i své mouchy. A stavět stupně vítězů a srovnávat dost možná nesrovnatelné v tomto případě není nesmysl. Alog, Animal Collective, Axolotl.
Animal Collective + Alog + Axolotl, Praha – Divadlo Archa, 14. 10. 08
>> Animal Collective >> report (14. 10. 2008, Praha) > > foto (17. 10. 2008, Bratislava)
Stimul, jasně vyprofilovaný festival se zaměřením na současnou progresivní muziku, ulovil, tentokrát ve spolupráci s festivalem Sperm, pro první část podzimního úseku hned trojici kapel, které po svém reflektují výraz experiment. Říjnové úterý nabídlo tři skupiny od A: Axolotl, Alog a Animal Collective.
Byť by se na první pohled mohlo zdát, že spojení těchto tří interpretů bude nesourodé, minimálně jeden průsečík je zřejmý už po letmém průzkumu. Vrstvy. Hodně vrstev. Zkreslené textury. To jsou společné atributy všech tří uměleckých projektů, přístup u každého z nich je ale zásadním způsobem odlišný. Tak třeba hned úvodní vystoupení, které obstaral jednočlenný projekt Axolotl, se neslo ve znamení pokládání jednotlivých úrovní postupně. Karl Bauer stupně systematicky členil a odděloval, i když to šlo v dlouhých tónech a zpětných vazbách postihnout jen obtížně. Odehrál si své tři hlukové drone kousky a odešel. Proč ne.
Alog soustředěním zvukových hladin na jedno místo, do jednoho okamžiku, utvořili mnohovrstevnatý celek s nezřetelnými rozdíly mezi jednotlivými plochami. Jako by samotná komplikovanost struktury k přemýšlení nestačila, norské experimentální duo hraje na nástroje, které si samo sestrojilo, takže mozkové pochody navíc zatěžují i úvahy o tom, který nástroj vyluzuje který zvuk. Stále nové a nové sonické podněty se přidávají a jak čas plyne, myšlenka uvízne – nezní tohle jako zvukové vyjádření mozkové činnosti při nejhorečnatějších chvilkách? Naživo je jejich hudba právě jedním z oněch zátěžových testů, takže je klidně možné, že Alog vyvolávají pocit promítání mozkové aktivity svých posluchačů v reálném čase záměrně. Elektrické šoky probíhají tělem úporně a posun, který Alog za slabou hodinku stihli oproti kompozicím na albech učinit, je obdivuhodný. Jen škoda, že to trvá tak krátce.
Přesně na čas, ve 22:15, obsazují Archu Animal Collective. Očekávání jsou velká, vždyť americká skupina se (až) loňskou deskou Strawberry Jam dostala do povědomí mnoha posluchačů a navíc se i pro média stala freak folkovou senzací. Každý ze tří členů (čtvrtý element, Deakin, chyběl) zvířecího kolektivu vstupuje do svého sektoru, který s menšími výjimkami až do konce koncertu neopustí. Ze svého výsostného území kraluje každý vlastním způsobem. Geologist si na své krabičky svítí čelovkou, ve středu stojí kytarista a vokalista Avey Tare a po pravé třetině pódia se pohybuje Panda Bear, který rovněž zpívá a obsluhuje i samply. Tři solitéři, každý má jinou zbraň a útočí jiným způsobem, hraje si to své. Jak je možné, že se tři samostatné celky, tři ostrovy na kterých zvířata žijí, slijí do jediného kontinentu a funguje to? Jak to, že zpěv, který se často harmonicky absolutně nehodí k doprovodné hudbě, působí tak magicky? To je kouzlo úspěchu Animal Collective. Výrobní tajemství.
Animal Collective potvrzují svou pověst a skoro celý setlist je sestaven především z písní, které ještě nebyly vydány. Dojde tak hned na několik skladeb z připravovaného alba Merriweather Post Pavilion, které samozřejmě doprovází hlas Avey Tareho. Ten nikdy nebyl tak čistý jako vokál Noaha Lennoxe (Panda Bear), ale svou proměnlivostí, skákáním od jedné oktávy k druhé, přecházením od hřmotu k pisklavému hlásku, zaujme možná víc. Až se nechce věřit, že vše zpívá živě. Vosí hnízda v hlavě, kabát z rudoočnicových snů, rozmazaná barevná světýlka v pozadí kapely, LSD, ano, nejlepší by bylo, pro pochopení téhle hudby, sjet se. A vrátit se do šedesátých let za láskou a květinami.
Jenže barevnost platí jen pro začátek a konec samotného vystoupení. Animal Collective, až na vynikající přídavek se skladbami Comfy in Nautica (což je příspěvek z loňské desky Pandy Bear) a Peacebone působí chladně a odtažitě (což jí publikum vrací), rozsáhle, nad rámec. Při tom, jak alba zvířat zní, byste čekali, že na pódiu budou všechny zvuky vyluzovat živě a s náležitou show. Ne ze samplů, ne skoro zemdleně, ne s minimálním kontaktem s publikem. Ne tak, že očekávání zůstávají do značné míry nevyslyšena.
Tři A. Každé přineslo své zážitky i své mouchy. A stavět stupně vítězů a srovnávat dost možná nesrovnatelné v tomto případě není nesmysl. Alog, Animal Collective, Axolotl.
Animal Collective + Alog + Axolotl, Praha – Divadlo Archa, 14. 10. 08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Animal-Collective-Alog-Axolotl-Praha-14-10-08~20~rijen~2008/
Komentáře
&;