7.1.2004 | Autor: Ilja Kučera ml.

Indies Records (53:31)
První, čeho si člověk nemůže nepovšimnout při poslechu nové desky Zuzany Navarové a skupiny Koa, je stylová rozmanitost, členitost a barevnost alba. V tomhle ohledu jde ještě dál než neméně vydařené předcházející album Barvy všecky. Významný prostor získává na novince vedle Zuzany Navarové také její spoluhráč, zpívající harmonikář, pianista a klarinetista Mário Bihári. Rómská krev v jeho žilách mu umožňuje v autorských písních navazovat na působivé a jímavé kořeny slovenského a rómského folklóru, což hojnou mírou využívá.
Pokud se týká Zuzany Navarové, představuje se jako autorka a neopakovatelná zpěvačka hned v několika různých stylových polohách. Ať už je to epická hříčka Marie, vyvěrající z podobných hudebních kořenů jako třeba písně Vladimíra Vysockého, ať jsou to křehké, intimní a neobyčejně působivé písničky jako Pokojný a jasný, Do nebes, Orlice nebo Koleda. Ať je to skočný hořkosladký židovský klezmer Vřelé díky z pupku, parafráze blues Zatím hodně pus, nebo country Cesta dom´.
Přes veškerou zmíněnou členitost ovšem působí album Jako Šántidéví celistvě. Jednotícími prvky jsou jak magnetizující zpěv Zuzany Navarové, jak její vybroušené a přitom sdělné texty tak invenční síla písniček a precizní lehkost, s jakou je skupina Koa podává. Jako Šántidéví je prostě deska, kterou stojí zato vychutnat do posledního slůvka, noty, tónu, obrazu. Vřele se vám odvděčí.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/12