11.6.2011 | Autor: Petr Korál

Galén (54:55)
Tak přece jen! Písničkář Vladimír Merta, společně s Vlastou Třešňákem umělecky patrně nejvýraznější postava českého folku vůbec, se ve svých pětašedesáti letech konečně odhodlal natočit společné album s regulérní rockovou kapelou. A ne s ledajakou, ale rovnou s Etc... Vladimíra Mišíka. Cítíte-li z této informace, že se tu volně navazuje na někdejší spolupráci Merty s lidmi z Etc... pod hlavičkou příležitostného koncertního tělesa Dobrá úroda v čase těsně předlistopadovém, samozřejmě je váš „čich“ naprosto v pořádku.
Z tohoto pohledu je trošku škoda, že nebyly natočeny věci, které Dobrá úroda tehdy hrála, jako třeba Zezadu (Madona Decibella), Velkej Mimoň nebo Nekrytý šek (I am Czech), protože mezi lidmi kolují jen na zvukově nekvalitních „pirátských“ záznamech. Nicméně repertoár CD je i tak velmi silný. Merta se probral svým bohatým repertoárem a vylovil z něj deset písní z různých časových období, které nevyšly na žádném řadovém albu. Tedy s jedinou výjimkou: Ponorná řeka se objevila na doposud poslední Mertově nahrávce Filmy v hlavě z roku 2004. Napsána však byla už v letech 1990/1991, takže nejmladší tu ve skutečnosti jsou Černá známka, Chelsea Hotel a Intuice ženy (vše 2003) a naopak nejstarší Bye Bye Miss Blanche (1976).
Došlo i na zhudebněného Shakespeara, brilantně přeloženého Antonínem Přidalem (Píseň šaška, zde nahraná jen ve dvojici s akordeonistou Václavem Veselým, tedy v podobě, jak ji Merta provozoval už ve druhé půli osmdesátých let), a konečně též na krutě sžíravou reflexi šokujícně brutálního potlačení protestů čínských studentů na pekingském náměstí Nebeského míru v červnu 1989, která vznikla ihned vzápětí (Vzdálené výstřely) a kterou považuji za patrně nejsilnější otevřeně protikomunistický apel, jaký tu nějaký hudebník kdy napsal a dokonce si troufl hrát veřejně. Z obou těchto uhrančivých písní doslova mrazí...
Výsledkem spojení Merty a Etc... je až překvapivé souznění, jehož dosažení muselo být vzhledem ke známému hudebnímu volnomyšlenkářství (někdy zavánějícímu téměř „anarchismem“) hlavního protagonisty mimořádně obtížné. Ovšem povedlo se to téměř bez výhrad, ať už z desky zní zemitý bigbít, anebo subtilnější folk rock. Elektrifikace Mertovým jedinečným písním každopádně neublížila, naopak jim většinou dala novou a ještě daleko zajímavější dimenzi. Parádní album!

Zlatý hřeb: Vzdálené výstřely, Černá známka, Píseň šaška
Zní to jako: povedený průnik folkového a rockového světa

Body: