22.7.2004 | Autor: Ondřej Gabriel

Když se bývalí členové Guns N' Roses Slash, Duff McKagan a Matt Sorum dali po letech znovu dohromady, bylo jim jasné, že jejich společná kapela může ztroskotat na jedné věci: zpěvákovi. Axl byl a je naprosto výjimečný a nezaměnitelný frontman, navíc pozoruhodný textař. Najít někoho srovnatelného nutně zabralo čas. Řekněme si hned na úvod, že Scott Weiland byl dobrou volbou. Na debutovém albu Velvet Revolver se představuje ve své zatím nejlepší formě. A přestože - stejně jako v dobách Stone Temple Pilots - dává přednost vrstvení vokálů před prostým zpíváním a rád si ve studiu hraje se zkreslením, podle očitých svědků prvního amerického turné kapely jsou nové skladby i v syrové koncertní podobě silné.


Nečekejte nové album Stone Temple Pilots ani Guns N'Roses (na Contraband se nedostal žádný plod spolupráce Velvet Revolver s Izzym Stradlinem). Třináctka skladeb má moderní sound (producent Josh Abraham, mj. Limp Bizkit) bez ohledu na to, zda byl ten který kus složen před příchodem Scotta Weilanda nebo až po něm. Pravdou je však i to, že Slashovu kytaru nelze nepoznat. V pomalejších skladbách Fall To Pieces a Loving The Alien používá podobný fígl, jaký svého času "udělal" Sweet Child O' Mine. A pátá v pořadí Spectacle snad nejlépe dokládá trvalou Slashovu schopnost vystavět skladbu na výrazném riffu a vyšperkovat ji sólem tak charakteristickým, že se posluchač rázem ocitne zpátky na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ale jen na chvíli. Contraband je jinak zdařilým kompromisem mezi melodickou minulostí rocku a jeho spíše tvrdší současností. Tu převáží retrospektivní prvek (Spectacle), tu dostane prostor moderna (Superhuman), na většině alba však funguje obojí dohromady - a překvapivě dobře. Tajnou zbraní Velvet Revolver jsou ovšem dvě téměř balady (You Got No Right a Loving The Alien), které s definitivní platností osvědčují, kdo má v partnerství bývalých členů Guns N' Roses a Stone Temple Pilots většinu. Možná by takhle nějak bývaly byly zněly hity Guns pro letošní rok. A vidíte - Velvet Revolver s nimi jako singly zatím vůbec nepočítají. Časy se změnily a oni to vědí.


Contraband se sotva stane podobně revoluční záležitostí, jako svého času Appetite For Destruction. Pořád je to ale tvrdé, plnokrevné a současně znějící rockové album bez slabých míst.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07