4.5.2002 | Autor: Petr Korál

Supraphon (49:35)
Že je romská hudba momentálně takříkajíc v laufu, o tom netřeba pochybovat. Ani o tom, že vokální trio Triny (Iveta Kováčová-Dagmar Podkonická-Jana Tyšerová) tuhle muziku cítí (třebaže skutečná Romka je pouze Kováčová) a že to holkám zpívá skutečně báječně. Ani o instrumentálním mistrovství lidí jako jsou Deziderius Dužda, Camilo Caller, Peter Binder nebo Aleš Charvát, kteří tuhle desku nahrávali. Přesto tento počin vzbuzuje v jistém směru rozporuplné pocity.

To, že skutečný romský folklor tvoří zhruba polovinu repertoárového obsahu alba a zbytek jsou 'umělé lidovky', samo o sobě vůbec nevadí. Ostatně ve své podstatě je mezi nimi minimální rozdíl. Jde spíš o to, jakým způsobem Triny, producent Ivan Kral a jejich spolupracovníci jednotlivé písničky uchopili. A v tom je chvílemi kámen úrazu. Nemohusi pomoci, ale některým - zdůrazňuji: některým - chybí více přirozené šťávy a působí až příliš chladně a, nemohu to nazvat jinak, akademicky.

Přitom není pravda, že by aktéři desky v sobě neměli potřebnou výbušnost. Nejlépe se to ukazuje tam, kde byla zvolena takřka rocková aranžmá. Nechci to vyřknout jako jednoznačný závěr, protože situace přece jen není takhle černobílá, ale mám pocit, že vydatněji elektrifikovaná poloha je pro Triny jaksi přiléhavější.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04