29.10.2002 | Autor: michal nanoru

Neonarcist (24:33)
Číslo dvě svépomocné značky, stále ještě skoro bez minulosti. Labelu, jehož image rezonuje s mou generací pěstovanou už většinu žití ve skleníku popkultury a jehož jméno mě prudí, protože jsem ho nevymyslel já. Totiž Neonarcist, kteří mají ještě několik čiperných prací pod kotlíkem. Po Sportu, který se po jediném singlu hned dostal k remixování Extáze sv. Terezy teď tedy Travolta, který pro změnu remixoval Sport. Osmitrackové EP se krčí na prostoru 25 minut. Je to elektrárna a nu breaks a je to oukej. Především proto,že pokleslými robotickými osmdesátkami silně máčené atrakce i výtvarně chvályhodných Neonarcist nezní jako nic v Čechách. Jejich zvuk je podivně macatý, těžký a nezkažený. Straší v kanálech, kdeby Širokko chytil třesavku, že by si ani nezapnul poklopec. Strukturované, povětšinou instrumentální kompozice, legrační (francouzský motiv v 31, sampl v Chat, Daft Punk v Radio 1), zlověstné (74, Chat), euforické (74, Kluczow) a výborné, aj jiné divé kousky vyvádějí. Chlapcům věštím kvalitní budoucnost. Jen to éterické děvče v Silver Stars mi zatím trochu dělá starosti. Snadje to nahrávkou. Ale ona se vyzpívá... A pak bude všechno krásné a svět bude prostoupen hudbou sfér a malomocní vstanou od guláše a potáhnou v zástupech do Kostelce nad Černými lesy a... Přátelé, ať žije... No, prostě... Tedy... Tjádydádydádydá...




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10