24.10.2011 | Autor: Michal Husák

Sony Music (40:08)
Věhlas Tomáše Kluse roste desku od desky. Do tradičně populární disciplíny písničkáře s kytarou vnáší mladistvý nadhled s uvěřitelně dramatickým výrazem, umí vyvolat intenzivní sympatie, umí zaujmout citem pro verš, umí trefnou zkratkou pojmenovat soudobý svět, umí prostě ledacos. Osobně mám s Tomášovými písněmi jeden trochu nepříjemný problém, který zlobí i v případě nejnovějšího alba Racek: při poslechu mě skoro pořád ruší těkavé myšlenky, jestli ten který song těží víc z odkazu Kryla nebo Nohavici (což je leckdy nesnadné oddělit). Je ale třeba férově uznat, že ve svém věku má Klus ještě spoustu času o svébytnosti vlastní cesty přesvědčit a dělá i dost pro to, aby ji našel – byť určitou daní za toto hledání (se stálým parťákem Jirkou Kučerovským z Animé nahrávali svépomocí doma) může být v případě Racka jistá výrazová roztěkanost. Vrcholem tradičně hravého, ale také přemýšlivého alba je blok skladeb spjatých s představením Čechovovy klasiky zmíněné v názvu. A v kontextu výše uvedeného třeba nebude náhoda, že právě nejsilnější píseň Nina asi nejméně ze všech evokuje slavné pány K. & N. a nejvíc v ní vyrůstá Tomáš Klus.

Zlatý hřeb: Nina
Zní to jako: odmocnina z Nohavici a Kryla na klikaté cestě k svébytnosti

Body: