22.11.2004 | Autor: Vojtěch Rynda

Island/Universal Music (49:52 min.)
Kapela, která se v rozhovorech odvolává na Morrisseyho a New Order, by se asi neměla jmenovat Zabijáci, ale třeba to má hlubší význam. A když už jsme u těch jmen, jak nazvat tu revivalistickou vlnu, v níž Franz Ferdinand, The Rapture, Interpol a další berou na hůl The Cure, Joy Division, The Smiths a další klasiky 80. let?
Styl poznáte okamžitě, konkrétní kapelu už hůře: zvonivé kytary, výrazná basa, prajednoduché bicí, tak trochu estrádní zpěv a sem tam klávesy. Hudebně jsou The Killers v lajně s ostatními, ale přesto z nich v uších hodně zůstává. Snad je to tím, že zpěvák Brandon Flowers má v hrdle stejnou lascivnost jako kdysi Greg Dulli z Afghan Whigs nebo (samozřejmě) Simon LeBon z Duran Duran, snad je to tou správnou dávkou slizkosti, kterou kapela nabere tím snáz, když pochází z Las Vegas, snad je to tou samolibostí ve stylu Oasis, které mají Flowers i kytarista Dave Keuning tak rádi...
Buď jak buď, jejich debut Hot Fuss stojí za to už jen kvůli hitu Somebody Told Me, který v létě pobláznil MTV. Pro tuhle hymnu diskoték s nakažlivým refrénem (na CD je k ní klip) by ale člověk neměl přehlédnout vypjatý pop Smile Like You Mean It, melancholii a doteky gospelu v All These Things That I've Done, zpěvnost Change Your Mind nebo třeba ozvuky Nicka Cavea v Andy You're A Star - ostatně i o tom byla 80. léta. Závěrečná Glamorous Indie Rock'n'roll se potom vyžívá v blazeované afektovanosti á la Brett Anderson ze Suede a staví okázale na odiv dějiny žánru; něco takového by člověk čekal daleko spíš od Britů než od Američanů. Doufejme, že to nebude poslední věc, kterou The Killers překvapí. Už teď si můžou myslet na kategorii debut roku.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11