30.1.2007 | Autor: Martin Zoul

Warner (57:26)
V Česku málo známá kytarovka The Feelers je doma - na Novém Zélandu, potažmo na velké části jižní polokoule, prý velkým pojmem. Není divu: jejich písně v sobě kloubí rockový drajv s popovou melodičností, což ve spojení s lokální mediální masírkou a tušeným charismatem frontmana Jamese Reida zadělává na univerzální přitažlivost kapely.
Jak už to u podobných místních hrdinů chodívá, jejich úspěch za hranicemi rodné země zpravidla bývá spíše věcí náhody. Cestu k českým posluchačům by The Feelers mohl pomoct otevřít fakt, že tu hráli už v roce 2004 coby hlavní hvězda festivalu Trnkobraní ve Vizovicích. Tamní spíše máničkovské kultuře hudba kapely zjevně konvenuje více než poněkud sofistikovanějšímu pražskému klubovému publiku, i když kdo ví.
Třeba i zdejší intelektuálové pocítí k The Feelers určitou náklonnost poté, co zjistí, že se Reidův vokál nápadně podobá Meat Loafovu dramatickému chroptění, případně ocení staromódně fortelný zvuk kapely mající blíže ke skorokrajanům Midnight Oil než k protinožcům The Killers nebo Franz Ferdinand.
A to ještě nebyla řeč o tom, že The Feelers fungují ve třech a na desce si nevypomáhají zbytečnými studiovými berličkami, což v dnešní době působí zdravě osvěžujícím dojmem.

Zlatý hřeb: One World
Zní to jako: Midnight Oil, Meat Loaf bez obviklé pompy

Body: