8.3.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Indies (67:58)
Živáky bývají potěšením, někdy však i pěkná nuda. Radůza to ale na koncertě umí rozpálit. Na živém albu, natočeném loni v pražské Arše, překvapí hned několik věcí – úžasný zvuk, který je současně čistý, a přitom nerušivě ušpiněný živou odezvou ze sálu. Krásně je to slyšet například v naléhavé písni Celé noci, kdy Radůza za doprovodu klavíru táhle krájí ticho slovy: „Celé noci čekám, že na mě promluvíš, celé noci se lekám, že já bdím a ty spíš.“ Všechny její pochyby a bolest, o kterých tu zpívá tu máte jako na dlani, stačí si posloužit. V žádném případě to však není nějaké bolestínství. A člověka mimoděk napadne, kolik že trápení asi bylo za touto, ale i jinými písničkami. Na albu ale jsou i písně veselejší, například rozhalekaná Na sever (Forde), kde je slyšet i její dupání. Mimochodem, „dupání pohorky“ má v bookletu uvedeno mezi hudebními nástroji. Zajímavé také je, že mezi čtyřiadvaceti písničkami najdeme i ty, které ještě nebyly vydány (třeba Vrabec na římse), jiné naopak známe, ale v odlišných verzích. Aby toho nebylo málo, v březnu by mělo vyjít koncertní DVD, které bylo v Arše také natočeno. Mimochodem, je zajímavé srovnání s Radůziným debutem (dnes se k němu příliš nehlásí), kazetou, natočenou v roce 1994 na koncertě v pražské Městské knihovně. A vlastně, není ani proč. Protože za těch třináct let ušla Radůza takový kus cesty, že jde o dvě naprosto rozdílné interpretky a autorky. Naštěstí.

Zlatý hřeb: je jich tam čtyřiadvacet
Zní to jako: kdybyste seděli přímo na pódiu a Radůza to vše zpívala jen pro vás

Body: