14.1.2009 | Autor: Josef Rauvolf

77:19
Od vydání debutového alba Moniky Načevy se slibným názvem uplynulo dlouhých čtrnáct let, doba, během níž se Monika dostala hodně daleko od svého výchozího bodu – není tedy proč si nepřipomenout album, jež není dávno k sehnání, a jež právě proto vychází v remasterované reedici, obohacené bonusovým klipem. Muzika, již tehdy Načeva a její kapela (Michal Pavlíček, Tadeáš Věrčák, František Svačina a další) hrála byla jistě osobitá, nicméně nezapřela svou inspiraci tvorbou Patti Smith, možná hlavně pojetím rockové písně a přístupem k ženskému zpěvu v kontextu ostré rockové kapely. Potěšující jistě je, že ani po letech neztratily písně nic ze své naléhavosti, samozřejmě i díky zvukové revisi. Kdo pamatuje, jak to dokázala Načeva s hochy roztočit na koncertě, ocení právě „vylepšený“ zvuk, kdo je tehdy živě nezažil, může jen litovat. To nejsou žádné živé nahrávky? Jako bonus by jistě potěšily... I tak ale není albu Možnosti tu sou, a to jak po hudební, tak textové i interpretační stránce co vytknout.

Zlatý hřeb: Nejlepší by byla růže
Zní to: jako Patti Smith ze Žižkova


Body: