NINE INCH NAILS: Year Zero
31.7.2007 | Autor: Josef Rauvolf
Universal (63:52)
>> Nine Inch Nails speciál >> pozvánka na koncerty > profil > diskografie > recenze Year Zero
Trent Reznor si dává s vydáváním alb na čas, v případě jeho novinky to ale nevadí, čekání se zcela vyplatilo. A vlastně, v tomto případě to trvalo „jen“ dva roky. Year Zero je přinejmenším tak dobrá deska jako třináct let stará Downward Spiral, její význam je ale daleko větší. Kde dříve „pouze“ dělal muziku, bojoval s vlastními démony, dnes zaujímá postoj, konstatuje, burcuje. Year Zero je tak možná, vlastně, zcela jistě, jeho nejlepší dílo, a můžeme je brát pouze jako hudební artefakt, jakkoli výtečný, nebo poněkud šířeji, jakožto apel, jakožto varování. A za tento pohled bychom se velice přimlouvali. Buď vlastencem – Informuj!, dočítáme se na přiloženém letáčku. Ano, buďte spořádanými občany a práskejte všechny podezřelé. Podobná poselství vkládal do svých písní před čtyřiceti lety Frank Zappa a musel tehdy působit, v atmosféře květinových 60. let, jako pěkný bubák. A hle, kde jsme dnes, a kdo měl a kdo neměl pravdu. Takže pozor, a dobře naslouchejte, co se vám strejda Reznor snaží sdělit.
Hudebně se už asi těžko nějak zásadně přerodí, vždy nám bude servírovat drsnou, syrovou muziku s velkým podílem elektroniky a studiových zvuků, muziku, jež ale bude velice živá. A tvrdá. Pokud jde o texty, je velice sympatické, a má to jistě co dělat jak s tím, že přestal smažit a pít, ale také s věkem, že se od svých vlastních problémů, v nichž se dokázal bahnit s téměř masochistickou potěchou, přešel k otázkám obecnějším, lze-li to tak říct. Reznorovi zkrátka leží v žaludku nejen současný americký prezident, to by ještě nebylo tak překvapivé. Rozmáchl se daleko víc a zabývá se fašisujícími tendencemi Ameriky, nebezpečím posunu k totalitě, ke všem těm ošklivostem, které známe z ošklivých filmů z blízké i vzdálenější budoucnosti. A dlužno dodat, že Reznor je tentokráte blíže pravdě než by se mohlo zdát, není to rozhodně nějaké, jak se u nás říká, „levičácké“ blouznění, ale prostou extrapolací současnosti získaný obraz. Pěkně hnusný obraz, nutno dodat. Krásný nový svět... Při přípravě tohoto koncepčního alba měl Reznor zcela jistě několik kmotrů, jedním z nich mohl být film Blade Runner, ten spíš obrazově, pocitově, a pak Orwellův 1984, jak jinak, než ideově. Vizí zotročené společnosti, filmových i literárních je samozřejmě daleko víc, pro ilustraci postačí oba zmíněné příklady. Můžeme ještě uvést Williama Burroughse, například. A v hudbě? Již byla řeč o Zappovi, k tématu se vyjádřil David Bowie, Ministry, Dead Kennedys nebo The Residents, to abychom uvedli jen pár jmen. Nyní tedy přibylo další. Změní to něco? Sáhneme-li opět k dosavadnímu historickému vývoji, k tomu, jak společnost funguje a jaké jsou převládající trendy, odpověď je bohužel negativní. Což ovšem nic nemění na tom, že Year Zero je jedno z alb roku. Aspoň tak.
Zlatý hřeb: Hyperpower
Zní to jako: jedna velká, skutečná, debka
Body: