26.7.2005 | Autor: Vojtěch Rynda

Indies (38:51)
Je to taková indiesárna, něco mezi Radůzou a Nohavicou, říkal kolega Zoul, když mi tuhle desku předával. To konstatování je trefné, ale pomíjí pestrost barev, kterou debut Martiny Trchové obsahuje. Po odpíchnutém otvíráku Tamtamy přijde rozkošnicky líná titulní skladba, následuje vskutku nohavicovská Odnikudnikam s akordeonovým sólem, své místo najdou latinské rytmy, valčíky i šansonová poetika. Konstantami zůstávají úsporné akustické aranže (španělky, sem tam flétna, kontrabas...), vynikající texty plné nečekaných obratů a příležitostí k osobitému frázování a autorčin hlas. Ten je tu jedinou pihou na kráse - svojí až akademickou strojeností, která ční v rozporu s přirozeností zbytku desky. Ale nikdo se nezavděčí všem, a to je na autorských deskách to krásné.

Zlatý hřeb: Čerstvě natřeno
Zní to jako: něco mezi Radúzou a Nohavicou

Body:

Psáno pro: časopis mGuide 2005/01