31.1.2007 | Autor: Leoš Kofroň

Pavian records/Indies Scope Records (49:54)
Poklidně si korzujete po lázeňské kolonádě a nejednou k vašim uším dolehnou staré známé melodie, ovšem v netradičním provedení komorního promenádního orchestru. Zvědavost vám nedá, přistupujete blíž, ale jistě, tohle je přeci legendární Smutná ranná električka a tohle zas suita P. F. (1982, 1983…) z dvojalba Divergencie. Zprvu vás zmátl jen ten smyčcový zvuk a opravdu, teď už vidíte čtyři pány s houslemi, violou a violoncellem a ten pátý za klavírem, ano, je to skutečně Marián Varga. V době klávesistova rockerského období s kapelou Collegium Musicum by podobná představa jistě působila víc než absurdně. Leč současná studiová spolupráce Vargy a Moyzesova kvarteta (jež se ovšem započala již před čtvrtstoletí právě na vzpomínané Divergenci) by takové živé vystoupení klidně snesla a vlastně ji lze považovat jen za další svébytný krok na varhaníkově pouti vlastním hudebním labyrintem. A jestliže skladbičku Domáca úloha kdysi zkomponoval patnáctiletý konzervatorista Varga pro dechový kvintet a dnes ji hraje se smyčcovým kvartetem, potom jednoho cosi maně napadá o kruhu, který se pozvolna uzavírá…

Zlatý hřeb: celé album
Zní to jako: Marián Varga, který skokanskou tyč vyměnil za pádlo v pětiveslici

Body: