7.2.2004 | Autor: Michal Husák

Do pikantně vyhrocené debaty mezi podrážděnými fanynkami a vysmátými jízlivci (o tom zda jsou nebo nejsou Linkin Park vůdčí kapelou vlny drsně se tvářících boybandů s kytarami) vchází další herní karta. A bude se hodit do pokeru spíše jízlivcům. Vydá-li kapela těžící z prudké popularity ohrožené puncem krátkodechosti živák po pouhých dvou řadových albech, o něčem to svědčí. Je známá věc, že Linkin Park znovu a znovu prodávají ty samé hity. Dělají přitom fanouškům pomyšlení alespoň po stránce formy: aktuální edice vychází jako dvojdisk (klasický zvukový a DVD obsahující navíc dokonce plnou třetinu skladeb odprezentovaných nekonečně velkému narvanému stadionu), na základním faktu to však mnoho nemění. Teď už schází jen "best of" s bonusovým CD plným demosnímků, které znějí k nerozeznání od finálních verzí. Ostatně i Live In Texas působí občas tak strojově "dokonale", že se od studiových snímků liší jen pokřikováním mezi skladbami.


Tak či onak, Linkin Park jsou fenomén. Nezpochybnitelně jim sedlo debutové album, které je ve své škatulce geniální a žádné posměšky to nemohou vyvrátit. Jak už zaznělo výše, i záznam Live In Texas je precizní přehlídkou hitů, ve které se ani ty z druhého alba Meteora neztrácejí. Takže je vlastně všechno v pořádku. Uvidíme, co přinese třetí deska. I když napínavější bude asi tipovat, za jak dlouho vyjde.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01