28.11.2004 | Autor: Ivan Ivanov

Thames Thompson/EMI (67:25 min.)
Living Loud jsou Steve Morse, Lee Kerslake, Bob Daisley, Don Airey a Jimmy Barnes. Po přečtení této věty fandové klasického hard rocku pravděpodobně omdlívají nebo kontrolují stav peněženky. Ale ještě neutíkejte do obchodu, zkuste si sami pro sebe nejdřív udělat malý test. Přiřaďte jména muzikantů k následujícím skupinám: Deep Purple, Uriah Heep, Rainbow, Ozzy Osbourne, Black Sabbath, Dio, Dixie Dregs, Mothers Army, Gary Moore.
Hotovo? Co Vám vyšlo? Že až na australského zpěváka Jimmyho Barnse skoro každý s každým v nějaké z výše jmenovaných kapel působil, ale nejvíc se jich sešlo pohromadě u Ozzyho Osbourna? ŹAno, Kerslake, Daisley a Airey nahrávali společně jeho první dvě alba - Blizzard Of Ozz (1980) a Diary Of A Madman (1981), a právě s tím souvisí fakt, že sedm z jedenácti skladeb debutu Living Loud pochází z těchto dvou desek. I Don´t Know, Crazy Train, Mr. Crowley, Flying High Again, Tonight, Over The Mountain, patří k největším pokladům v diskografii Ozzyho, ale posouzení, zda k jejich nahrání Living Loud vedli důvody etické, finanční, pomstychtivé (především fakt, že Ozzy na remastrovaných vydáních těchto dvou desek z roku 2002 party Lea Kerslakea a Boba Daisleyho vymazal a nechal je znovunahrát Robertem Trujillem a Mikem Bordinem), ponechám na vás.
Co jsou vlastně Living Loud zač? Superskupina, která zatím nahrála pouze pět vlastních skladeb, nebo jednorázový projekt pro jakýsi (anti)tribute Ozzymu? Těžko pojmenovat takový hybrid. Podstatné je, že některé z pěti nových skladeb jsou hodně dobré a některé přinejmenším hodně zajímavé. Jimmy Barnes je vynikající zpěvák, navíc s osobitou barvou hlasu, což je dneska rarita a srovnávat, jak Steve Morse pojal kytarové party Randyho Rhoadse, má též něco do sebe. Living Loud je album, které se dobře poslouchá, ale přesto bych dal přednost tomu, kdyby na místě Ozzyho klasik byly skladby nové.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11