23.3.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Records (74:48 + 76:17)
Radomil Uhlíř je na pražské scéně postavou vskutku impozantní, a to nejen díky svým třem metrákům živé váhy a dvou metrům výšky. Od dob, kdy zpíval v téměř neznámém Ultrapunku a společně s Jaroslavem Duškem zakládal divadlo Vizita, uplynula skutečně spousta času, mnoho let též uteklo od založení Dvouleté fámy. Kapely, která byla na naší scéně vskutku ojedinělá, ostatně, stačí si pustit archivní nahrávky, které vydal Black Point. Uhlíř je však, zdá se, osoba proměnlivá a hlavně aktivní, výsledkem čehož je dvojalbum s možná docela neveselým názvem. Neveselý je, pravda, také jeho obsah. Co ale také čekat, je-li spodním proudem prvního disku, natočeného v letech 1995-1996 dílo a osud francouzského myslitele a teoretika divadla Antonina Artauda – člověka, který napsal takové knihy jako Van Gogh, zasebevražděný společností, a který je autorem například tohoto výroku: „Tělo je pod kůží přehřátá továrna.“ Artaud byl prorokem nové vize divadla, ve své době (před válkou) však příliš moderní, a tak Artaud strávil část života uvězněn v blázinci. Možná trochu příliš teorie, k pochopení prvního disku však nutné. Do zdánlivě monotónního, cyklického doprovodu promlouvají dva hlasy – francouzsky a česky zde slyšíme Artaudovy myšlenky a ideje. „Slova ztratila svou podstatu, nic už nic neznamená...“ Podobně laděné jsou i další kompozice. Rozvolněné a přitom sevřené. Druhý disk přináší nahrávky současné, podíleli se na nich jiní muzikanti, Joe Karafiát, Jan Štolba, Zdeněk Konopásek a další zkušení borci. Skladby jsou kratší, znamená to však pouze to, že ještě obsahově nahuštěnější.

Zlatý hřeb: Pocta Artaudovi
Zní to jako: pocta Artaudovi

Body: