10.1.2011 | Autor: Petr Korál

Galén (47:37)
Nakladatelství Galén přichází s další záslužnou reedicí. Opět se týká jednoho ze stěžejních počinů českého předrevolučního folku – tentokrát se dostalo na první exilové album Jaroslava Hutky. To sice oficiálně vyšlo v roce 1979 ve Švédsku (u firmy Šafrán 78), ale obsahuje živé nahrávky z pražské Baráčnické rychty pořízené už v dubnu 1977. Tedy v době, kdy zrovna vrcholily vypjatě hysterické reakce komunistického režimu na vznik Charty 77 – a to pro změnu nemohlo nechat chladným Hutku a ten na aktuální dění reagoval nejen v legendární písni Havlíčku, Havle.
V podstatě by se dalo říct, že Pravděpodobné vzdálenosti obsahují ty nejznámější a do značné míry i nejlepší Hutkovy písničky. Z těch absolutně zásadních tady chybí vlastně jen Náměšť. A třebaže ve srovnání se svými souputníky a kolegy Vladimírem Mertou a Vlastou Třešňákem Jaroslav Hutka samozřejmě vždy byl (a je) textově i hudebně nepoměrně jednodušší, přímočařejší a „lidovější“, nemusí to znamenat a priori odsudek. V posledních letech před svou emigrací byl možná na vrcholu svých uměleckých sil a třeba obvykle těžko stravitelný „nacionálně-historický patos“ byl v tehdejším Hutkově podání díky mezi řádky skrytému daleko hlubšímu, ryze současnému poselství (Sobě a tobě, Kat Mydlář) nejenom snesitelný, ale naopak z něj doslova mrazilo v zádech.

Zlatý hřeb: Sobě a tobě, Havlíčku, Havle, Pravděpodobné vzdálenosti
Zní to jako: dodnes zřejmě nejlepší Hutkova deska

Body: