6.6.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

"Nejsou to lehké texty... a vlasně to není ani lehká muzika," varoval pan Burian recenzenta, když mu svěřoval nedávno pokřtěné dílko Drtivé jistoty ve formě "autorského výpalku" (které si ovšem internetem vybavení jedinci mohou již od loňska stahovat na adrese www.janburian.cz). Není to tak docela pravda. Poezie dánského básníka Bennyho Andersena má daleko k prvoplánovitosti a zajisté ji nepochytáte hned při prvním poslechu, ale zaposloucháte-li se pořádně, vytane její čirost a pochopitelnost. Zkrátka, najdete si oblíbené momenty typu "takhle bych to řek' sám, kdybych...!" a "tohle jsem také cítil". Protože je jako každá dobrá poezie zároveň hluboce osobní a zároveň obecně platná. Burianovo zhudebnění a civilní provedení (jen klavír a zpěv) plně slouží básním. Samotná hudba tudíž může působit "nesnadně" ve smyslu málo chytlavě, neb je prvotně přizpůsobena metru veršů, nikoliv pravidelnosti a zpěvnosti melodického nápadu, na druhé straně ovšem dokresluje náladu básní a tak ještě pomáhá pochopení. Díky tomu vám budou obecné pravdy Andersenových veršů, třeba že největší nezávislost je v samotě, ale taková nezávislost nestojí za nic, opravdu mluvit... ehm, zpívat z duše.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06