26.8.2002 | Autor: Ondřej Váša

Silver Rocket/Minority Records (44:55)
"Nikdy jsme se tam necítili úplně pohodlně a nevíme taky přesně, co si kdo pod tímhle označením představuje (a myslím, že ani Srdce v kusech zvuku není nějaká noise deska)," prohodil basista a zpěvák Adam Nenadál na internetových stránkách vpravdě alternativního vydavatelství Silver Rocket krátce před vydáním v pořadí již druhé řadové desky Milimetry ticha. Myslím, že debut Srdce v kusech zvukuse škatulce 'noise' nepříčil, ba jí dělal čest - na následnici jakoby noise každopádně změnil hodnost. Namísto dominantní úlohy se stáhnul do pozadí, doprovázen do hájemství refrénů.

Adam v tomto smyslu hovořil o prostoru, který se v nové kolekci jedenácti skladeb na ploše pětačtyřiceti minut otevřel, a který spoluproducent Ondřej Ježek (rovněž desku mixoval) pomáhal nezavřít. Srovnání s debutem je nasnadě, neboť Srdce v kusech zvuku bylo plné až po okraj (jak žánr velí, chtělo by se v dobrém říci). Hlukové plochy raději upozaděných, než potlačených kytar organicky provázané s Nenadálovým zpěvem měly za páteř zdvojenou basovou linku, přičemž namísto klasicky stavěných melodií kapela postupovala spíše změnou poloh, tvořených právě v moll podchycenou kytarou (tuším). Výsledkem byly precizní a stylově čisté, poslechově obtížné kompozice. Tematizovaný noise, hluk.

Milimetry ticha na první poslech zaujmou právě nezvyklým pročištěním. Jako by se po bouřce, která se ostatně všem líbila, roztrhla obloha. Podpora dvou basistů stále zůstává, kytara - mimochodem stále na té smutnější straně stupnice - však doznala osamostatnění a stala se jasně postižitelnou a melodickou (čemuž odpovídá i výrazné rozšíření škály Adamova zpěvu). Vzpomněl jsem sina Sonic Youth. Kdosi jménem OVES ze serveru Freemusic rovněž psal o "do detailů promyšlených bicích," které skutečně i díky velmi dobrému zvuku (nahrávalo se ve studiu jáMOR) tvoří promyšlenou síť zasahující uváženě do celé skladby. Snad právě díky své početní převaze se u GNU rytmika zbavuje pouhého jištění zezadu a organickyse zúčastňuje detailního budování celé skladby. Ty skutečně vynikají kromě promyšlené gradace a pádů i smyslem pro prostor(ovost) - kde být zticha, kde se odmlčet, kde se jen připomenout. Střízlivější pasáže navazují na hlukové stěny s přítulností jednovaječných dvojčat.

Hovoříme-li o celku, je třeba dodat, že Milimetry ticha stejně jako debut působí jako kompaktní celek, jasně držený zvukem a pospolitostí hudebních motivů. Všechna čest: i navzdory tematické provázanosti jedenácti písní se jedná o krystalickou nahrávku prostou opakování či muzikální sklerózy. Sama kapela ostatně tuším hovořila o intuitivní výpovědi, která, má-li zůstat výpovědí, musí být celkem. Tu rovněž patřičně podporují Adamovy texty, tradičně fragmentární, po česku až dekadentně vypjaté a dávající za pravdu odpovědi tam, kde se hovořilo o citu.

Výpověď anebo pateticky řečeno koukání do policajtské lampy světa jak u výslechu byla ale vždycky silnou stránkou GNU. Všechna čest.



P.S.: Mimochodem, pojem noise mi byl sousedy osvětlen při psaní této recenze doprovázeném poslechem desky: "strašnej kravál."


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08