18.3.2010 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (47:21)
Pražská Esence (léta působila pod názvem S’N’C) na svém paradoxně vůbec prvním oficiálně vydaném albu nepřináší zhola nic vynalézavého, natožpak revolučního. Na místo toho nabízí „jen“ chytrý rock vytrysklý z těch nejklasičtějších kořenů, zvukově decentně zdobený houslemi. Je to málo? Vzhledem k extrémní krizi originality populární hudby 21. století odpovídám: Vůbec ne! Protože když jednotlivé písně mají opravdu silný melodický základ a vůbec ne pitomý myšlenkový náboj (byť hovořit přímo o zpívané poezii by bylo poněkud nadnesené), co vlastně chtít více? Pravda, neplatí to úplně vždycky, ale převážně ano... Je třeba si jen dávat pozor třeba na zbytečné aranžerské přeslazení (smyčcový kvartet v závěrečné skladbě Membrány).
Znalcům české rockové scény bude Esence lehce evokovat tvorbu a přístup kapel jako Bílá nemoc, Šántí nebo Modrý pondělí. Což zmiňuju záměrně, protože vše souvisí se vším: kytarista a zpěvák Esence Petr Štika je totiž souběžně členem Šántí a toto album produkoval Filip Benešovský z někdejšího Modrýho pondělí...

Zlatý hřeb: Vyhoďme ho z kola ven, Santa Maria
Zní to jako: kultivované rockové písničkářství

Body: