20.1.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Records (51:28)
Přestože se Dáša Vokatá píše své písně již skutečně hodně dlouho, Bojovníci snů je její teprve třetí album, a první, které vychází u nás. Vokatá neoslňuje hráčskou virtuozitou, v jejím případě to však není ke škodě, jednoduchý kytarový doprovod si dobře rozumí s jejími texty, nevadí ani civilní zpěv. Naopak, nucení se do nějakého okázalého prožívání by vše posunulo do šarže, Vokaté jistě nebytostné. O čem zpívá? Při poslechu se vyloupnou základní témata: je jimi především láska a její upřímná vyznání, je jimi i víra, nestavěná na odiv. Zajímavé je zařazení písní, věnovaných konkrétním osobám: Karlu Krylovi, opatu Anastázi Opaskovi, Zdeňkovi Adamcovi a Čuňasovi. A samozřejmě, byť není jmenován, Martinu Jirousovi. „Asi to byla chyba, už není kdo mě líbá,“ zpívá Dáša Vokatá v písničce Není už kdo mě líbá. Jistě to ale není pravda, a přejme jí, aby také již nikdy nebyla.

Zlatý hřeb: Cetky
Zní to: jako jedna hodně upřímná ženská


Body: