10.10.2004 | Autor: Michal Husák

Wind-Up/Sony Music/Bonton (55:23)
Žádná velká věda, ale funguje to. Co víc řešit, co víc si přát. Alter Bridge jsou zakuklení pohrobci multimilionových post grungerů Creed, ovšem neradi to slyší, ostatně kapela vůbec nebyla takto koncipována. To jen kytarista Mark Tremonti po rozchodu s vokalistou Scottem Stappem uvažoval, co dál se slušně načatou kariérou (dospěl k závěru, že neuškodí oprášit autentické syrově rockové kořeny), a dopadlo to tak, že v jeho novém projektu zakotvili i Scott Philips a Brian Marshall, tedy bývalá rytmika Creed. K mikrofonu se postavil cornellovsky naléhavý Myles Kennedy, který se do Tremotiho povědomí dostal díky dávnému předskakování Creed se svou někdejší kapelou Mayfield Four.
Jak se tedy dalo očekávat, Alter Bridge mají hudebně ledacos společného s Creed, mnohem méně už však se samotným grungem, byť to možná to zní trochu paradoxně. Když už bychom museli podobným směrem rozvíjet nějaké paralely, nabízí se spíš srovnání s moderně převyprávěnou hardrockovou prapodstatou v duchu Soundgarden.
One Day Remains je plné výbušně epických balad i syrových bigbíťáren (především ale pokaždé silných kompozic, které v pohodě ustojí průměrnou délku pěti minut) a i když je místy trochu okaté, že se ve studiu dbalo na to, aby výsledný sound nikoho neurazil, dbalo se citlivě a vyváženě, takže šanci mají romantické fanynky i zásadití rockeři. Vznikla velice dobrá mainstreamová deska v tom nejupřímnějším a nejlepším slova smyslu. O nic horší než třeba debut Audioslave, mně osobně mnohem sympatičtější než kupříkladu vykalkulovaně působící výtvory Nickelback.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10