13.6.2002 | Autor: Petr Korál

SPV Music (43:08)
Asi to souvisí se změnou vydavatele, neboť Alkehol po téměř deseti letech u Monitoru, resp. EMI přestoupil k menší firmě. Každopádně to, že se tenhle jedněmi oddaně milovaný a jinými ještě bezmezněji nenáviděný soubor na své novince vrátil po hudební a hlavně textové stránce až ke své legendární - a podle převažujících názorů dodnes nejlepší - prvotině Alkehol, lze brát za vítaný krok. Planeta vopic jepo letech opět razantně punkmetalová deska téměř čistě o chlastu, bez (auto)cenzurních omezení s ohledem na pofiderní obecnou přijatelnost. A tahle poloha je pro Alkehol, vzdor dřívějším různým pokusům vymanit se z ní, prostě nejpřirozenější, přiléhavá úplně stejně, jako Becherův nápoj a hořící vajgl k odcházejícímu českému premiérovi či rozkošný Mini Cooper k Mr. Beanovi. Ano, Alkehol je vlastně jakási novodobá rocková dechovka - a koho to popuzuje či přímo odpuzuje, nechť se i téhle nahrávce ve vlastním zájmu raději vyhne mnohakilometrovým obloukem. Umění v pravém slova smyslu, až na nezvykle posmutnělou - nicméně velice zdařilou! - závěrečnou písničku Tak jako zde, prosím pěkně, skutečně nehledejte. Ale i dechovka může mít své nepopiratelné kouzlo. A sice jednoduchoučké, leč melodicky nesmírně vstřícné popěvky jako Přidej se k nám, Ty a já, Nechtějte po mně, Planeta opic, Plný kapsy, volnější Až se vrátím nebo naopak dvoukopáková jízda S.O.S. já chci drink tímhle kouzlem bezesporu disponují. Ať si o mne intelektuálnější část čtenářů myslí co chce, ale tohle cédéčko je ve svém žánru opravdu dobrá záležitost. Jen to Umění v tom, probůh, nezkoušejte hledat... ale to už jsem, ksakru, někde psal, ne?




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06