To bylo tak: Brněnské tunel (aféra Marillion v Brně, červen - září 1989)
7.1.2003 | Autor: Radek Diestler | sekce: publicistika
"Vojvoda Plamenac, šaramantní černohorský junák, zavítal na sokolský slet a kouzlem své osobnosti stal se rázem miláčkem něžného pohlaví i davů. Na Staroměstské radnici konala se okázalá recepce, pan primátor připjal mu na hruď řád svatého Václava i cyrilometodějskou medajli. Jako Adonis sličný a smělý co kralevic Marko, zapsal se vojvoda zlatým písmem do srdcí všech. Po sletu policie mnohých zemí vydaly zatykač na mezinárodního podvodníka. Praha měla svého hejtmana z Kopnika. Za svého krátkého, leč zdařilého pobytu nadělal steré dluhy a uvedl v posměch a hanbu městské i zemské hodnostáře, o pannách a paních nemluvě."
(J. A. Winn - Alcantara: Nostalgie lyrická a cynická)
Poslední díl nepravidelného seriálu těžko uvěřitelných příběhů z historie československé pop music (našli se i lidé, které zajímaly; díky!) vypráví zkazku dnes už zcela zapomenutou. Přitom je stará ne méně než třináct let a navíc je - nejen na poměry bývalého Československa - naprosto unikátní. Leckterý čtenář jistě slyšel o Harrym Jelinkovi, legendárním podvodníku z dob první republiky, který prodal jistému důvěřivému Američanovi státní hrad Karlštejn, vydávaje jej za svůj majetek. Historie brněnského koncertu artrockové kapely Marillion, britských 'Genesis pro chudé', je důstojnou variantou Jelinkova příběhu, jen v kulisách dodělávajícího socialismu a la ČSSR.
Několik vysvětlivek na začátek
Pro připomenutí pamětníkům a snazší orientaci těch, kteří tehdy sjížděli Šmouly a Studio kamarád: koncert zahraniční popové šajby v Československu konce osmdesátých let byl velkou vzácností. Depeche Mode, Duran Duran, UB 40, Stevie Wonder... na prstech obou rukou by se daly spočítat. Marillion sice byli za zenitem, navíc čerstvě bez frontmana Fishe, ale kterou maňuchu by to ve vyhladovělém ČSSR L.P. 1989 trápilo? To za prvé. Za druhé: i když první a nejvyšší ambicí režimu bylo mít jakoukoli část životů svých poddaných pod kontrolou, musel se nějak vyrovnat s gorbačovovskou přestavbovou rétorikou, symbolizovanou v ekonomické sféře kouzelnými a dnes zcela zapomenutými slogany 'samofinancování' či 'strategie urychlení' (smekám před těmi, kteří si ještě pamatují,co tím chtěl básník říci). Podnikavějším duchům se tu otvíral - sice omezený, ale přeci jen - prostor pro nácvik grifů potřebných pro soukromé podnikání v nové, ehm, společensko-ekonomické formaci.
A ještě několik termínů: Svazarm, nebo-li Svaz pro spolupráci s armádou, byla dobová zájmová organizace, vzdor názvu občas namáčená i do kulturních akcí. Ano, ta, která v dětském seriálu Arabela půjčila Fantomasovi balón (courtesy of Tomáš Václavek). PKO, park kultury a oddechu, byl buď vznosnější název pro kulturní dům, nebo pro soustavu zařízení, v nichž se měl pracující člověk odreagovávatpo namáhavém budování.
Ten, co si psal s Reaganem
28. června 1989 navštívil p. Zabloudila, předsedu 326. organizace Svazarmu sídlem v Brně, mladý pán nenápadného zevnějšku, který se představil jako externí pracovník Krajského kulturního střediska Brno. Podnikavá a na dobové poměry 'zazobaná' svazarmovská buňka krátce předtím prodělala na jakémsi kulturním podniku: nabídka velkého koncertu zápaďáckého bigbítu musela tedy jejímu náčelníkovi znít libě. Nechci fabulovat, ale ať visím, jestli někde v pozadí neproblesklo ono 'to nemají ani v Praze', svébytná to pomístní varianta Chruščovova 'dohnat a předehnat'.
Dohodli se na následné schůzce den poté: mezitím si Zabloudil mladého pána nenápadného zevnějšku proklepl. "Zjistili jsme," píše v oficiálním vyjádření z podzimu 1989, "že jde o mladého, organizačně vysoce schopného absolventa konzervatoře (obor housle, pozn. rdd) ve 'svobodném povolání', který má velkou zálibu v organizování co největších kulturních akcí (Brněnský drak atd.)...a jeho akce se údajně vyznačovaly vysokou ziskovostí." Ludvík Suchý, dvacet tři let, rozhodně nebyl mužem malého formátu. Když se poté, co aféra Marillion definitivně praskla, pokoušeli novináři o humor, vzali si na paškál jeho - pravda, jednostrannou - korespondenci s americkými prezidenty Carterem a Reaganem. Za největší Suchého 'zápich' ovšem vyhlašme pokus o kontrakt s firmou Coca-Cola na pořádání kulturních akcí v Brně a okolí z jara 1988.
Suchý dle Zabloudilova memoranda Svazarmu původně nabízel koncert Bon Jovi (skutečně v té době jezdili po Evropě a v létě 1989 hráli v Moskvě). Vzhledem k nejistému devizovému krytí honoráře amerických populárů se nedohodli; Suchý nicméně padl svazarmovcůmdo oka. "Bylo... domluveno pokusit se o využití kontaktů L.S. na britskou uměleckou agenturu... schválili jsme mu proto zálohu 50 000 Kčs na vytipování a základní přípravu jiného evropského špičkového souboru."
11. července se obě strany sešly znovu. Suchý přišel s ideou přivézt do Brna na tři koncerty Marillion. Za sto tisíc korun československých jeden! Nabídka lákavá, cena nízká!
(zde je třeba vysvětlení: i při tehdejší síle Kčs se v podniku takového formátu jednalo o cenu věru dumpingovou. Suchý operoval s tezí, že skupina přijede za symbolický honorář a bez aparatury; tu měl dodat český partner. V souladu s červencovým dílem To bylo tak... je jistě pikantní, že jím byl Michal David, který měl za zapůjčení svého kvalitního aparátu vystoupit společně se svými spříseženci - Michalem Penkem a Magdou Malou, objevem to dr. Janečka z plzeňského obchodního domu Prior - jako předskokan...)
A tak si plácli. Suchému, takto čerstvému zaměstnanci ad hoc vzniklé odbočky svazarmovské organizace, bylo přiznáno pět procent z každé prodané vstupenky a 30 000 Kčs jako záloha č. 2. Plus bianco dokumenty s razítkem organizace.
Koncert bude (červenec - srpen 1989)
Snad naposledy vsuňme do děje vysvětlivku. Organizátor takové akce musel vstoupit do úmorného kolotoče schvalovacích řízení různých institucí, které měly příslušný podnik posvětit jak po stránce úřední, tak - pořád jsme v socialistickém Československu! - ideologické. V džungli alibistických úředníků se ovšem razantnímu jedinci a kvalitnímu bruslaři nabízel solidní manévrovací prostor. Pánové Veselský a Florian, autoři dnes již zcela zapomenuté, ale pro naše potřeby nedocenitelné brožury Podfuk za milión aneb aféra Marillion, právě tyto kvality Suchému přiznávají; o organizačních schopnostech nemluvě. A docenit nápady v oblasti promotion může každý, kdo si pamatuje dobové špičky čs. reklamy, reprezentované televizními skeči uváděnými Panem Vajíčkem: na taxíky, křižující republiku s lístky a propagačními materiály, se vzpomínalo ještě dlouho potom, stejně jako na stánek na jednom z brněnských boulevardů. Jeho součástí byl mimo jiné v té době vzácný CD přehravač. Suchý na jaře 1990: "Uviděl jsem ho v bazaru za 17 000... bylo to dělo, ale na Svazarmu to okomentovali, že to neobhájí. Ale o co jde, vždyť v té době neměl CD přehrávač ani brněnský rozhlas..."
V denním tisku se objevily inzeráty na tři říjnové koncerty v líšeňském údolí, tehdy pojmenovaném po Klementu Gottwaldovi. Za pajsku jeden, vážení a milí. Nabídka lákavá...
Potud v pořádku. Na konci srpna se svazarmovský pohlavár vrátil z letního tábora, který jeho organizace pořádala, a objevil 'jisté nesrovnalosti'.
Koncert nebude (září 1989)
Za prvé se Suchý vytasil s neočíslovanými vstupenkami s emblémem anglické vlajky (bez souhlasu britské ambasády). Za druhé oznámil vytištění většího počtu lístků, než bylo dohodnuto, navíc v jiné tiskárně než v té kontrolované Svazarmem. Odůvodnil to předpokladem vyššího zájmu o koncerty.
Tou dobou se objevily i pochybnosti o technickém opečování akce. Citujme si, vyplatí se to. "A jestli nebylo někomu podezřelé, že semá koncert konat na začátku října, kdy budou - a také byly - velmi nízké teploty?... 'Mám zajištěné západoněmecké klimatizační zařízení'. A co když bude pršet? 'Vypustíme nad údolí obrovský balón, jste přeci svazarmovci.' V osm hodin bude ovšem hluboká tma, jak zabráníme lidem, aby do údolí neprocházeli načerno? 'Okolní stráně přírodního amfiteátru oslníme tak silnými reflektory, že nikdo neprojde'."
Na přelomu srpna a září se navíc zjistilo, že platby za vstupenky nechodí na Svazarm, ale na Suchého domácí adresu. Platby na osobu byly zastaveny a promotérovi nakázáno, aby opustil své apartmá v hotelu, ze kterého si udělal hlavní štáb (údajně kvůli tomu, že zde byl jeden z mála faxů v Brně). Tady Suchý projevil jemný smysl pro humor: odstěhoval se, ale do jiného pokoje.
4. září situace eskalovala. Protagonisté plus zástupci agentury Pragokoncert se sešli v Praze. V průběhu jednání přišel z Londýna dálnopis (Zabloudilovo memorandum ovšem mluví o tom, že Suchý se řečené dozvěděl telefonicky), že Marillion mění podmínky, za nichž hodlají vystoupit, na tři miliony Kčs směnitelných za dolary. "Pomineme nyní to, proč skupina žádala koruny, zda-li měla zájem o nové favority či pardubický perník," vtipkoval post actum redaktor Brněnského večerníku (26. 9. 1989).
Tehdy poprvé se pod čackými svazarmovci otevřela jáma pekelná a jazýček vah se přesunul z položky 'velkej vejvar' na 'provar'. Pokusili se stáhnout z rozehrané partie; na následném jednání 4. září Suchý podle Zabloudilova memoáru reagoval nabídkou pořádání koncertů Okresním kulturním střediskem Břeclav, resp. jeho pobočkou v Pohořelicích. O čtyři dni později konsternoval své partnery oznámením, že je prodáno deset tisíc vstupenek. Svazarm se tedy rozhodl akci zrušit; k poslednímu dějství mělo dojít v pondělí 11. září.
V inkriminovaný den Suchý zmizel. Zato se ozval Londýn: když se Práce na jaře 1990 k případu vracela, citovala z prohlášení příslušné agentury, že "v říčním korytu umělci vystupovat nebudou."O den později se zainteresovaní dozvěděli, že se Ludvík Suchý nachází v Turecku, kam prchl přes Bulharsko. Následné vyšetřování stanovilo způsobenou škodu na 650 000 Kčs.
Dovětek I.
Na jaře 1990, po Havlově první amnestii, se Ludvík Suchý vrátil. Ze zmíněné knihy můžeme rekonstruovat jeho pouť Evropou: Maďarsko - Bulharsko - Turecko - Řecko - Itálie - Francie - NSR - Rakousko. S vlastní verzí příběhu obešel zdejší periodika, která se ještě jednou k případu vrátila (zájemci doporučujeme Svobodné slovo). Aféra Marillion pak upadla v zapomnění.
Dovětek II.
"Řada věcí, které jsem udělal, sice byla neseriózních, ale nebyly protiprávní." (Ludvík Suchý, jaro 1990)
Poděkování: Petru Nožičkovi, který mne navedl na první stopu, panu Miroslavu Šimůnkovi za Podfuk za milión (ještě se vyrovnáme!), paní Šimůnkové, že manželovi nechala vzkaz, šedému vlku Otovi Kytnarovize Staré pekárny za research.
(J. A. Winn - Alcantara: Nostalgie lyrická a cynická)
Poslední díl nepravidelného seriálu těžko uvěřitelných příběhů z historie československé pop music (našli se i lidé, které zajímaly; díky!) vypráví zkazku dnes už zcela zapomenutou. Přitom je stará ne méně než třináct let a navíc je - nejen na poměry bývalého Československa - naprosto unikátní. Leckterý čtenář jistě slyšel o Harrym Jelinkovi, legendárním podvodníku z dob první republiky, který prodal jistému důvěřivému Američanovi státní hrad Karlštejn, vydávaje jej za svůj majetek. Historie brněnského koncertu artrockové kapely Marillion, britských 'Genesis pro chudé', je důstojnou variantou Jelinkova příběhu, jen v kulisách dodělávajícího socialismu a la ČSSR.
Několik vysvětlivek na začátek
Pro připomenutí pamětníkům a snazší orientaci těch, kteří tehdy sjížděli Šmouly a Studio kamarád: koncert zahraniční popové šajby v Československu konce osmdesátých let byl velkou vzácností. Depeche Mode, Duran Duran, UB 40, Stevie Wonder... na prstech obou rukou by se daly spočítat. Marillion sice byli za zenitem, navíc čerstvě bez frontmana Fishe, ale kterou maňuchu by to ve vyhladovělém ČSSR L.P. 1989 trápilo? To za prvé. Za druhé: i když první a nejvyšší ambicí režimu bylo mít jakoukoli část životů svých poddaných pod kontrolou, musel se nějak vyrovnat s gorbačovovskou přestavbovou rétorikou, symbolizovanou v ekonomické sféře kouzelnými a dnes zcela zapomenutými slogany 'samofinancování' či 'strategie urychlení' (smekám před těmi, kteří si ještě pamatují,co tím chtěl básník říci). Podnikavějším duchům se tu otvíral - sice omezený, ale přeci jen - prostor pro nácvik grifů potřebných pro soukromé podnikání v nové, ehm, společensko-ekonomické formaci.
A ještě několik termínů: Svazarm, nebo-li Svaz pro spolupráci s armádou, byla dobová zájmová organizace, vzdor názvu občas namáčená i do kulturních akcí. Ano, ta, která v dětském seriálu Arabela půjčila Fantomasovi balón (courtesy of Tomáš Václavek). PKO, park kultury a oddechu, byl buď vznosnější název pro kulturní dům, nebo pro soustavu zařízení, v nichž se měl pracující člověk odreagovávatpo namáhavém budování.
Ten, co si psal s Reaganem
28. června 1989 navštívil p. Zabloudila, předsedu 326. organizace Svazarmu sídlem v Brně, mladý pán nenápadného zevnějšku, který se představil jako externí pracovník Krajského kulturního střediska Brno. Podnikavá a na dobové poměry 'zazobaná' svazarmovská buňka krátce předtím prodělala na jakémsi kulturním podniku: nabídka velkého koncertu zápaďáckého bigbítu musela tedy jejímu náčelníkovi znít libě. Nechci fabulovat, ale ať visím, jestli někde v pozadí neproblesklo ono 'to nemají ani v Praze', svébytná to pomístní varianta Chruščovova 'dohnat a předehnat'.
Dohodli se na následné schůzce den poté: mezitím si Zabloudil mladého pána nenápadného zevnějšku proklepl. "Zjistili jsme," píše v oficiálním vyjádření z podzimu 1989, "že jde o mladého, organizačně vysoce schopného absolventa konzervatoře (obor housle, pozn. rdd) ve 'svobodném povolání', který má velkou zálibu v organizování co největších kulturních akcí (Brněnský drak atd.)...a jeho akce se údajně vyznačovaly vysokou ziskovostí." Ludvík Suchý, dvacet tři let, rozhodně nebyl mužem malého formátu. Když se poté, co aféra Marillion definitivně praskla, pokoušeli novináři o humor, vzali si na paškál jeho - pravda, jednostrannou - korespondenci s americkými prezidenty Carterem a Reaganem. Za největší Suchého 'zápich' ovšem vyhlašme pokus o kontrakt s firmou Coca-Cola na pořádání kulturních akcí v Brně a okolí z jara 1988.
Suchý dle Zabloudilova memoranda Svazarmu původně nabízel koncert Bon Jovi (skutečně v té době jezdili po Evropě a v létě 1989 hráli v Moskvě). Vzhledem k nejistému devizovému krytí honoráře amerických populárů se nedohodli; Suchý nicméně padl svazarmovcůmdo oka. "Bylo... domluveno pokusit se o využití kontaktů L.S. na britskou uměleckou agenturu... schválili jsme mu proto zálohu 50 000 Kčs na vytipování a základní přípravu jiného evropského špičkového souboru."
11. července se obě strany sešly znovu. Suchý přišel s ideou přivézt do Brna na tři koncerty Marillion. Za sto tisíc korun československých jeden! Nabídka lákavá, cena nízká!
(zde je třeba vysvětlení: i při tehdejší síle Kčs se v podniku takového formátu jednalo o cenu věru dumpingovou. Suchý operoval s tezí, že skupina přijede za symbolický honorář a bez aparatury; tu měl dodat český partner. V souladu s červencovým dílem To bylo tak... je jistě pikantní, že jím byl Michal David, který měl za zapůjčení svého kvalitního aparátu vystoupit společně se svými spříseženci - Michalem Penkem a Magdou Malou, objevem to dr. Janečka z plzeňského obchodního domu Prior - jako předskokan...)
A tak si plácli. Suchému, takto čerstvému zaměstnanci ad hoc vzniklé odbočky svazarmovské organizace, bylo přiznáno pět procent z každé prodané vstupenky a 30 000 Kčs jako záloha č. 2. Plus bianco dokumenty s razítkem organizace.
Koncert bude (červenec - srpen 1989)
Snad naposledy vsuňme do děje vysvětlivku. Organizátor takové akce musel vstoupit do úmorného kolotoče schvalovacích řízení různých institucí, které měly příslušný podnik posvětit jak po stránce úřední, tak - pořád jsme v socialistickém Československu! - ideologické. V džungli alibistických úředníků se ovšem razantnímu jedinci a kvalitnímu bruslaři nabízel solidní manévrovací prostor. Pánové Veselský a Florian, autoři dnes již zcela zapomenuté, ale pro naše potřeby nedocenitelné brožury Podfuk za milión aneb aféra Marillion, právě tyto kvality Suchému přiznávají; o organizačních schopnostech nemluvě. A docenit nápady v oblasti promotion může každý, kdo si pamatuje dobové špičky čs. reklamy, reprezentované televizními skeči uváděnými Panem Vajíčkem: na taxíky, křižující republiku s lístky a propagačními materiály, se vzpomínalo ještě dlouho potom, stejně jako na stánek na jednom z brněnských boulevardů. Jeho součástí byl mimo jiné v té době vzácný CD přehravač. Suchý na jaře 1990: "Uviděl jsem ho v bazaru za 17 000... bylo to dělo, ale na Svazarmu to okomentovali, že to neobhájí. Ale o co jde, vždyť v té době neměl CD přehrávač ani brněnský rozhlas..."
V denním tisku se objevily inzeráty na tři říjnové koncerty v líšeňském údolí, tehdy pojmenovaném po Klementu Gottwaldovi. Za pajsku jeden, vážení a milí. Nabídka lákavá...
Potud v pořádku. Na konci srpna se svazarmovský pohlavár vrátil z letního tábora, který jeho organizace pořádala, a objevil 'jisté nesrovnalosti'.
Koncert nebude (září 1989)
Za prvé se Suchý vytasil s neočíslovanými vstupenkami s emblémem anglické vlajky (bez souhlasu britské ambasády). Za druhé oznámil vytištění většího počtu lístků, než bylo dohodnuto, navíc v jiné tiskárně než v té kontrolované Svazarmem. Odůvodnil to předpokladem vyššího zájmu o koncerty.
Tou dobou se objevily i pochybnosti o technickém opečování akce. Citujme si, vyplatí se to. "A jestli nebylo někomu podezřelé, že semá koncert konat na začátku října, kdy budou - a také byly - velmi nízké teploty?... 'Mám zajištěné západoněmecké klimatizační zařízení'. A co když bude pršet? 'Vypustíme nad údolí obrovský balón, jste přeci svazarmovci.' V osm hodin bude ovšem hluboká tma, jak zabráníme lidem, aby do údolí neprocházeli načerno? 'Okolní stráně přírodního amfiteátru oslníme tak silnými reflektory, že nikdo neprojde'."
Na přelomu srpna a září se navíc zjistilo, že platby za vstupenky nechodí na Svazarm, ale na Suchého domácí adresu. Platby na osobu byly zastaveny a promotérovi nakázáno, aby opustil své apartmá v hotelu, ze kterého si udělal hlavní štáb (údajně kvůli tomu, že zde byl jeden z mála faxů v Brně). Tady Suchý projevil jemný smysl pro humor: odstěhoval se, ale do jiného pokoje.
4. září situace eskalovala. Protagonisté plus zástupci agentury Pragokoncert se sešli v Praze. V průběhu jednání přišel z Londýna dálnopis (Zabloudilovo memorandum ovšem mluví o tom, že Suchý se řečené dozvěděl telefonicky), že Marillion mění podmínky, za nichž hodlají vystoupit, na tři miliony Kčs směnitelných za dolary. "Pomineme nyní to, proč skupina žádala koruny, zda-li měla zájem o nové favority či pardubický perník," vtipkoval post actum redaktor Brněnského večerníku (26. 9. 1989).
Tehdy poprvé se pod čackými svazarmovci otevřela jáma pekelná a jazýček vah se přesunul z položky 'velkej vejvar' na 'provar'. Pokusili se stáhnout z rozehrané partie; na následném jednání 4. září Suchý podle Zabloudilova memoáru reagoval nabídkou pořádání koncertů Okresním kulturním střediskem Břeclav, resp. jeho pobočkou v Pohořelicích. O čtyři dni později konsternoval své partnery oznámením, že je prodáno deset tisíc vstupenek. Svazarm se tedy rozhodl akci zrušit; k poslednímu dějství mělo dojít v pondělí 11. září.
V inkriminovaný den Suchý zmizel. Zato se ozval Londýn: když se Práce na jaře 1990 k případu vracela, citovala z prohlášení příslušné agentury, že "v říčním korytu umělci vystupovat nebudou."O den později se zainteresovaní dozvěděli, že se Ludvík Suchý nachází v Turecku, kam prchl přes Bulharsko. Následné vyšetřování stanovilo způsobenou škodu na 650 000 Kčs.
Dovětek I.
Na jaře 1990, po Havlově první amnestii, se Ludvík Suchý vrátil. Ze zmíněné knihy můžeme rekonstruovat jeho pouť Evropou: Maďarsko - Bulharsko - Turecko - Řecko - Itálie - Francie - NSR - Rakousko. S vlastní verzí příběhu obešel zdejší periodika, která se ještě jednou k případu vrátila (zájemci doporučujeme Svobodné slovo). Aféra Marillion pak upadla v zapomnění.
Dovětek II.
"Řada věcí, které jsem udělal, sice byla neseriózních, ale nebyly protiprávní." (Ludvík Suchý, jaro 1990)
Poděkování: Petru Nožičkovi, který mne navedl na první stopu, panu Miroslavu Šimůnkovi za Podfuk za milión (ještě se vyrovnáme!), paní Šimůnkové, že manželovi nechala vzkaz, šedému vlku Otovi Kytnarovize Staré pekárny za research.
&musiQ 2003/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/To-bylo-tak-Brnenske-tunel-afera-Marillion-v-Brne-cerven-zari-1989~07~leden~2003/
Komentáře
&;
