9.3.2010 | Autor: Lukáš Janičík | sekce: publicistika Město Seattle je takovou, dá se říci, chovatelskou stanicí na hudební umělce. V minulosti to byl především grunge, který se zde líhnul, dnes tu vzkvétá nezávislá scéna, přičemž mezi její čerstvější přírůstky patří mimo jiné Jesy Fortino alias Tiny Vipers.

Tato zasněná písničkářka neprošla žádným hudebním vzděláním, ani v její rodině nebylo nikoho, kdo by u ní v tomto směru položil základy. Ve chvíli, kdy dosáhla plnoletosti, postavila se na vlastní nohy a svůj domov vyměnila za Seattle. Noční směny, nové prostředí, její uzavřená povaha, to vše zapříčinilo izolovanost od společnosti. Až za těchto podmínek začala její hudební realizace. Volný čas trávila čistočistou improvizací na ošuntělou kytaru, kterou měla její spolubydlící pohozenou někde v rohu u skříně. Jednoduché melodie se později stali složitějšími a k jejich zapamatování posloužil starý magnetofon. Čas šel dál a po chvíli se odhodlala i vystoupit na veřejnosti, díky čemuž získala známost, jež nakonec vedla až k jejímu upsání se u vyhlášeného labelu Sub Pop.

Debut vychází roku 2007 pod názvem Hands Across The Void. Hloubavý minimalismus v kontrastu s pronikavým hlasem, tak vzdálený a zároveň člověku tolik povědomý, strhává záclonu a tuží prazvláštní barvy odtajňuje dávno zapomenutá zákoutí poslouchačova nitra. V neabstraktní řeči se tvorba Tiny Vipers podobá především tvorbě umělců typu Grouper či Cat Power a svým způsobem si ji též můžete představit jako akustickou Bat For Lashes. Není zde ovšem důležitá jenom hudba, velký důraz je kladen i na texty. Ty jdou ruku v ruce s její potemnělejší hudbou a sama o nich říká: „Často se mi stává, že píšu text a ani nevím, o čem vlastně je. Co ve skutečnosti zachycuje, si uvědomím až postupem času: jsou to ty podivné okamžiky v mém životě, kterým zprvu nevěnuji pozornost, ale které samy vyplují na povrch. Motivy písní tedy vychází z opravdu zvláštních, specifických situací, na druhou stranu jsou ale texty psány velmi volným způsobem, který dává posluchači prostor, aby si k nim vytvořil vlastní vztah.“


>> Tiny Vipers - Dreamer (youtube.com)

Časté koncertování napomohlo Tiny Vipers dospět k vyzrálejší formě, což se také odrazilo na jejím druhém albu Life On Earth, vydaném v loňském roce. To se oproti prvnímu albu liší též způsobem nahrávání. Tentokrát upřednostnila analogovou techniku, čímž se svým způsobem vrátila ke svým začátkům. Živě, na jeden zátah. Takto se k posluchači dostává původní myšlenka daleko syrovější a jen minimálně uhlazená.

Na pódiu umocňuje neuchopitelnost své hudby tím, že jednotlivé skladby prokládá instrumentálními pasážemi, což zapříčiňuje nejasnost v tom, kde jedna skladba končí a druhá začíná. Tato prolínavost i nemožnost určit, co je improvizace a co původní tvorba, nutí posluchače vnímat její přednes jako jednolitý tok. Ačkoliv o intenzitě jejího vystoupení se můžete přesvědčit sami 20. března, kdy Tiny Vipersová (jak si pořadatelka přála, abychom ji oslovovali) navodí onu jedinečnou intimní atmosféru poprvé i českému publiku v pražském Final klubu.