29.2.2012 | Autor: Lukáš Janičík | sekce: publicistika Všichni jsme již nesčetněkrát slyšeli o Islandu jako o líhni hudebních umělců. Pakliže v Čechách máme pořekadlo „co Čech, to muzikant“, na Islandu by bezpochyby platilo „co Islanďan, to dobrý muzikant“. Následující řádky ale nebudou patřit těm nejběžněji zmiňovaným představitelům islandské hudební scény, nýbrž si zde představíme jména, se kterými se v současnosti u nás v médiích, ale ani na festivalech nebo koncertech běžně nesetkáte. Island, i přesto kolik hudebních originalit už světu představil a i přes svou poměrně limitovanou základnu umělců (přeci jenom zde žije obyvatel zhruba tolik co v Brně), má ještě stále několik es v rukávu a je velmi pravděpodobné, že za těchto příznivých podmínek, kdy se Islandu věnuje tolik pozornosti, jich bude i nadále v budoucnu přibývat.

---

Of Monsters and Men

Šestičlenné indie-folkové uskupení Of Monsters and Men by se ve zkratce dalo popsat jako „the next big thing“. Všechno to začalo předloňským ročníkem festivalu Iceland Airwaves, při němž respektované seattleské rádio KEXP natočilo kapelu, jak v komorním prostředí svého obýváku hraje svůj (v té době jediný) singl Little Talks. Z videa se stal internetový hit a americká rádia jej rychle zasadila do pravidelného vysílání. Rok se s rokem sešel, kapela stihla mezitím na Islandu vydat doslova našlapané debutové album My Head Is an Animal, které jenom dokazuje, že tato formace není pouhou jednohitovou záležitostí, a přišel další ročník Iceland Airwaves a s ním i další velký zlom jejich hudební kariéry. Jejich koncert na festivalu byl totiž v hledáčku nejednoho zahraničního média a po posledním tónu jejich vystoupení sklidili Of Monsters and Men takové ovace, že je dokonce magazín Rolling Stones ve své recenzi nazval novými Arcade Fire. Takový zájem médií i publika samozřejmě nemohl zůstat bez povšimnutí a Universal Music kapele brzy nabídlo smlouvu na celosvětové vydání alba, na něž se můžete těšit již 9. dubna. Výrazně doporučuji si toto datum označit do kalendáře. Není pochyb, že o této formaci ještě mnohé uslyšíme.

---

Pascal Pinon

Dvojčata Jófríður a Ásthildur Ákadóttir se ve čtrnácti letech na jednom rockovém koncertě zasnila nad představou mít svou vlastní kapelu. Den na to měli první zkoušku a rok na to první album, které vznikalo za skutečných DIY podmínek za použití jediného mikrofonu a laptopu. Jejich minimalisticky akustický lo-fi folk je stejně roztomilý a přímočarý jako jejich samotný příběh, přičemž možná právě to zaujalo Thomase Morra z Morr Music, jenž je s radostí přijal pod křídla svého vydavatelství. Děvčata mimochodem přiznávají ovlivnění od dalších hudebně činných dvojčat – Tegan and Sara - a v současnosti pracují na druhém albu. Světlo světa by mělo spatřit ještě letos.

A jejich název? V kavárně otevřeli náhodnou knihu na náhodné stránce a našli tam dvouhlavého pána přezdívaného Pasqual Pinon. Proč ne.

---

Samaris

Představte si zpěvačku Pascal Pinon (viz. předchozí kapela), která po kousnutí upírem nakazí další své dva kamarády a společně pak trojice upírů založí kapelu, jež svými sonickými vlnami nemilosrdně šíří nákazu dál do širokých řad posluchačů. Přesně tak zní jedna z nejčerstvějších formací z Reykjavíku, při jejímž vzniku hrálo jméno Fever Ray nepochybně velkou roli. Podobností lze nalézt mnoho, nicméně samotné jádro skupiny, jímž je kombinace mystického klarinetu, podmanivého zpěvu a minimalistické, ale úderné elektroniky se v jejich podání jeví jako mrazivě působivé. V současnosti má trojice upírů na kontě pouze jediné třískladbové EP Hljóma Þú, které je obohaceno o tři remixy a rozhodně stojí za vaši pozornost.

---

Útidúr

Desetičlenná formace Útidúr je neobyčejným hudebním tělesem islandské indie scény nejen díky svému početnému zastoupením členů, ale především díky zvuku, jenž sami členové popisují jako hravý a ambiciózní chamber-pop. Svou roli v tom nepochybně hraje i obšírnost hudebních nástrojů, jenž tato kapela používá. Mimo klasických kytar, bicí, ženského a mužského zpěvu můžete zaslechnout i celou dechovou a smyčcovou sekci, klavír, xylofon, akordeon nebo ukulele. Kromě barvitosti zvuků ale dodává charakterističnosti této kapely také její časté a zajímavé přechody melodií. Pakliže bychom měli přirovnávat, tak nejblíže k těmto vodám se pohybuje svým zvukem Beirut.
Útidúr v roce 2010 vydali debutové album a aktuálně nahrávají nové EP. Mimochodem hrstce z vás možná bude zpěvačka Rakel připadat povědomá, v minulosti totiž vystupovala po boku elektro-popových Sykur.

---

Kiriyama Family

A na závěr příhoda ze života, kdy jsem se přesvědčil o tom, že na Islanďana alias dobrého muzikanta můžete na Islandu narazit skutečně kdykoliv. Ocitl jsem se v malém útulném domečku, který mezi sebou sdílelo šest studentů, a kteří mě u sebe nechali s radostí na několik dní přespat. Při poznávacím večeru jsem si všiml několika povalujících se kytar, kláves a všemožných krabiček, čímž ve mně pochopitelně vzrostla nemalá zvídavost a má ústa brzy zartikulovala onu otázku. „Jo, máme tady s Guðmundurem a dalšíma klukama kapelu, říkáme si Kiriyama Family.“ „Pustíš mi něco?“ To už frontman kapely Karl usedá k počítači a pouští níže vložený klip, který ve mně vzbudil neočekávaný zájem. Hudba Kiriyama Family by se dala popsat jako takový soundtrack nočního života v Reykjavíku, přičemž z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že přesně takové jsou i jejich koncerty – plné energie a hravosti. Žánrově bychom je potom mohli zařadit do kolonek indie, upbeat a synth-pop. Kapela v těchto dnech nahrává (ano, na Islandu skutečně teď nahrávají prakticky všechny zmiňované kapely) své debutové album.