Flash-view: UDG
10.4.2007 | Autor: Andrea Faltýnková | sekce: publicistika
fotogalerie
UDG - jsou mladí, svěží, energičtí a věřte nebo ne, není to jen díky tomu přesládlému moku, jež nás láká z každé druhé reklamy či letáku. Ano, Coca-cola Popstar se jim stala osudnou, neboť právě roku 2004 je tato vyhledávací soutěž talentů vyvrhla poklidného rybníčku českého showbusinesu.
Po debutovém albu Ztraceni v inspiracích přichází opět tito neúnavní harcovníci tuzemských klubů s další dávkou melodického poprocku okořeněného tóný saxofonu. Novinková deska Buď a nebe vyšla počátkem března a její křest proběhne dnes a zítra v pražském klubu Futurum. Tam budete moci zahlédnout jako vždy řádícího bubeníka Tomáše Staňka aka Jugiho, se kterým jsem zabředla v rozhovoru.
Nová deska Buď a nebe je již nějaký ten pátek mezi námi. Vaše stálá fanouškovská základna jej přijala vesměs pozitivně. Co říkáte na kritiku hudebních recenzentů a kolegů z branže? Jak celý ten kolotoč kolem nové desky vnímáte?
Myslíme, že deska se povedla, chce to ale ještě trošku víc času, abychom to mohli opravdu zhodnotit. Co nás ale aktuálně nejvíc těší, je návštěvnost koncertů. Zatím, po pěti koncertech k nové desce, můžeme říct, že všude bylo téměř nebo zcela vyprodáno. To je paráda.
Album se nahrávalo ve studiu Sono, kde se producentského křesla ujal opět Milan Cimfe. Nemrzí vás teď s odstupem času, že jste více nezariskovali a drželi se střízlivě při zemi?
Deska hraje. Možná bychom někde chtěli zvuk míň čistší, ale Milan Cimfe a Michal Vaniš odvedli dobrou práci.
Druhé album má být povětšinou zlomovka. Zdá se mi, že ve vašem případě bylo koncipováno více popověji než album předešlé. Co bylo hlavním aspektem, jež rozhodoval v případě výběru aranží? Byla to tendence spíše oslovit širší okruh posluchačů líbivými refrény?
Popověji? S tím nevím jestli se dá souhlasit. Je tam pořád taková směsice stylů od punku po HC. My když skládáme, tak neuvažujem nad tím, zda je to pop nebo ne. Zkrátka se věnujeme motivům, které na nás udělají jako na celek kapely největší dojem…
Dva roky jste střádali materiál na novou desku. Během té doby na vás určitě zapůsobilo mnoho vnějších faktorů. Je tu někdo nebo něco, co vás natolik ovlivnilo, že se to pak odrazilo i na vašem tvůrčím počínání?
Příběhy jsou všude kolem, jenom se koukat, popsat je. Lidi a jejich svět, lásky, pocity a všechno, co jim nedá usnout. Někdy je to víc o nás, někdy míň, ale pravdu máte v tom, že jsou to obrazy s posledních dvou let.
Jinak tvorbu kapely také ovlivnil příchod nového kytaristy Guillauma Kondrackiho.
Příjemným zpestřením desky je mimo jiné i samostatné dílko služebně nejmladšího člena kapely Guillauma Konndrackiho. Neuvažovali jste do budoucna osvěžit písničky francouzskými party právě v podání Guillauma?
Věc ohledně francouzštiny v našich textech se musí vyvinout přirozeně. Guillaume se zatím k živému zpěvu moc nemá, jeho osobním vyjádřením je především kytara. Ale je dost možné, že tímto směrem cesta v budoucnu půjde.
Když přejdeme k vašim textům. Někdy bývají opředené nejrůznějšími metaforami a jinotaji. Neptají se vás někdy lidé, co vás přeci jen dobře neznají a co je pointa také hned netrkne, o čem vlastně zpíváte?
Většinou ani ne. Každý tomu možná rozumí po svém, ale o to vlastně tak trochu jde. Fascinuje mě, jaké obrazy to u lidí vyvolává, když mi to někteří popisují… Je to fajn, když vidíš, že o tom lidé přemýšlí. Zkrátka není to „Pohoda, klídek a tabáček“.
Kterou píseň z desky považujete za stěžejní a která je vám osobně nejbližší?
Každý asi trochu jinou. Shodneme se na Mary-An, Kurtizáně, Předměstí, Cowboy hip hop, a možná i na dalších…
S novým albem rozjíždíte také jarní koncertní šňůru a v neposlední řadě rovněž i speciální fan club pro nejvěrnější fanoušky. Můžete čtenářům poodhalit alespoň část toho, co je v případě členství čeká za výhody?
Výjezdy s kapelou, koncerty zadara, bonusové materiály na mail a další blbiny. Baví Nás se fanouškům věnovat, je to odměna za věrnost a za vloženou důvěru, která nám pomáhá překonávat problémy, které kapely mívají…
Plánujete na koncertech nějakou speciální show pro diváky?
My tak pořád nějak při těch koncertech blbnem. Spíš spontánně, než, že bychom něco nacvičovali. Osvětlujem bicí jako o Vánocích. Do budoucna uvažujeme i VJ´s – projekce na všech koncertech.
Aktuální klip k písni Předměstí jste natáčeli za spolupráce francouzských kolegů. Z jakého důvodu jste si vybrali právě je? Má videoklip nějaký hlubší podtext?
Ta píseň je o osamělosti a o hledání protějšku. O tom je vlastně i ten klip, kde hlavní hrdina má dementní práci v kostýmu tučňáka. Tragikomika je v tom, že pod komickou, opovrženíhodnou maskou se skrývá citlivá, hledající bytost.
Fotogalerie:
fotogalerie
UDG - jsou mladí, svěží, energičtí a věřte nebo ne, není to jen díky tomu přesládlému moku, jež nás láká z každé druhé reklamy či letáku. Ano, Coca-cola Popstar se jim stala osudnou, neboť právě roku 2004 je tato vyhledávací soutěž talentů vyvrhla poklidného rybníčku českého showbusinesu.Po debutovém albu Ztraceni v inspiracích přichází opět tito neúnavní harcovníci tuzemských klubů s další dávkou melodického poprocku okořeněného tóný saxofonu. Novinková deska Buď a nebe vyšla počátkem března a její křest proběhne dnes a zítra v pražském klubu Futurum. Tam budete moci zahlédnout jako vždy řádícího bubeníka Tomáše Staňka aka Jugiho, se kterým jsem zabředla v rozhovoru.
Nová deska Buď a nebe je již nějaký ten pátek mezi námi. Vaše stálá fanouškovská základna jej přijala vesměs pozitivně. Co říkáte na kritiku hudebních recenzentů a kolegů z branže? Jak celý ten kolotoč kolem nové desky vnímáte?
Myslíme, že deska se povedla, chce to ale ještě trošku víc času, abychom to mohli opravdu zhodnotit. Co nás ale aktuálně nejvíc těší, je návštěvnost koncertů. Zatím, po pěti koncertech k nové desce, můžeme říct, že všude bylo téměř nebo zcela vyprodáno. To je paráda.
Album se nahrávalo ve studiu Sono, kde se producentského křesla ujal opět Milan Cimfe. Nemrzí vás teď s odstupem času, že jste více nezariskovali a drželi se střízlivě při zemi?
Deska hraje. Možná bychom někde chtěli zvuk míň čistší, ale Milan Cimfe a Michal Vaniš odvedli dobrou práci.
Druhé album má být povětšinou zlomovka. Zdá se mi, že ve vašem případě bylo koncipováno více popověji než album předešlé. Co bylo hlavním aspektem, jež rozhodoval v případě výběru aranží? Byla to tendence spíše oslovit širší okruh posluchačů líbivými refrény?
Popověji? S tím nevím jestli se dá souhlasit. Je tam pořád taková směsice stylů od punku po HC. My když skládáme, tak neuvažujem nad tím, zda je to pop nebo ne. Zkrátka se věnujeme motivům, které na nás udělají jako na celek kapely největší dojem…
Dva roky jste střádali materiál na novou desku. Během té doby na vás určitě zapůsobilo mnoho vnějších faktorů. Je tu někdo nebo něco, co vás natolik ovlivnilo, že se to pak odrazilo i na vašem tvůrčím počínání?
Příběhy jsou všude kolem, jenom se koukat, popsat je. Lidi a jejich svět, lásky, pocity a všechno, co jim nedá usnout. Někdy je to víc o nás, někdy míň, ale pravdu máte v tom, že jsou to obrazy s posledních dvou let.
Jinak tvorbu kapely také ovlivnil příchod nového kytaristy Guillauma Kondrackiho.
Příjemným zpestřením desky je mimo jiné i samostatné dílko služebně nejmladšího člena kapely Guillauma Konndrackiho. Neuvažovali jste do budoucna osvěžit písničky francouzskými party právě v podání Guillauma?
Věc ohledně francouzštiny v našich textech se musí vyvinout přirozeně. Guillaume se zatím k živému zpěvu moc nemá, jeho osobním vyjádřením je především kytara. Ale je dost možné, že tímto směrem cesta v budoucnu půjde.
Když přejdeme k vašim textům. Někdy bývají opředené nejrůznějšími metaforami a jinotaji. Neptají se vás někdy lidé, co vás přeci jen dobře neznají a co je pointa také hned netrkne, o čem vlastně zpíváte?
Většinou ani ne. Každý tomu možná rozumí po svém, ale o to vlastně tak trochu jde. Fascinuje mě, jaké obrazy to u lidí vyvolává, když mi to někteří popisují… Je to fajn, když vidíš, že o tom lidé přemýšlí. Zkrátka není to „Pohoda, klídek a tabáček“.
Kterou píseň z desky považujete za stěžejní a která je vám osobně nejbližší?
Každý asi trochu jinou. Shodneme se na Mary-An, Kurtizáně, Předměstí, Cowboy hip hop, a možná i na dalších…
S novým albem rozjíždíte také jarní koncertní šňůru a v neposlední řadě rovněž i speciální fan club pro nejvěrnější fanoušky. Můžete čtenářům poodhalit alespoň část toho, co je v případě členství čeká za výhody?
Výjezdy s kapelou, koncerty zadara, bonusové materiály na mail a další blbiny. Baví Nás se fanouškům věnovat, je to odměna za věrnost a za vloženou důvěru, která nám pomáhá překonávat problémy, které kapely mívají…
Plánujete na koncertech nějakou speciální show pro diváky?
My tak pořád nějak při těch koncertech blbnem. Spíš spontánně, než, že bychom něco nacvičovali. Osvětlujem bicí jako o Vánocích. Do budoucna uvažujeme i VJ´s – projekce na všech koncertech.
Aktuální klip k písni Předměstí jste natáčeli za spolupráce francouzských kolegů. Z jakého důvodu jste si vybrali právě je? Má videoklip nějaký hlubší podtext?
Ta píseň je o osamělosti a o hledání protějšku. O tom je vlastně i ten klip, kde hlavní hrdina má dementní práci v kostýmu tučňáka. Tragikomika je v tom, že pod komickou, opovrženíhodnou maskou se skrývá citlivá, hledající bytost.
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Flash-view-UDG~10~duben~2007/
Komentáře
&;
