Arctic Monkeys - Ukážou vám, jak zní migréna
2.9.2009 | Autor: Benjamin Slavík | sekce: publicistika
fotogalerie Od roku 2006 se vás snažili přesvědčit, že jsou jen rozčílenou bandou chlapců ze Sheffieldu bojující za svá dorostenecká práva. Každý chlapec však jednou doroste ve vyspělého může: buď začne plešatět, nebo si nechá narůst dlouhé háro. Jedním z kladů této kapely je, že vždycky mluvila pravdu.
Arctic Monkeys jsou nejzajímavější anglickou kytarovkou (jak se později dozvíte, tak vás novými skladbami budou nutit na tento termín zapomenout) za poslední tři roky. Nebo ještě jinak - Arctic Monkeys jsou po Franz Ferdinand a Bloc Party nejzajímavější novou britskou kapelou poslední dekády. Jejich debut Whatever People Say I Am, That's What I'm Not se stal nejrychleji prodávaným ostrovním debutem vůbec a vyhrál Mercury Prize, jedinou cenu, která ještě neztratila jméno. Druhá deska Favourite Worst Nightmare v prudší flow variovala na jeho motivy. Obě nahrávky byly pro anglické hudební publicisty důvodem k hromadnému orgasmu. Ti co znají tendenční návyky těchto novinářů, vědí, že pravděpodobnost, že se brzy budou ukájet nad jinými mladými chlapci s kytarami, je téměř stoprocentní. Nové album se jmenuju Humbug a za cíl si dává všem pomotat mozkové blány.
Katalizátor transformace - Josh Homme z Queen Of The Stone Age
Arctic Monkeys vědí, že se musí změnit. Znají nepsané zákony současného showbyznysu. Kapely, které stagnují - ztrácí popularitu. Týká se to zejména britské scény, která má dvanáctkrát do roka “novou nejlepší kapelu na světě”. Josh Homme z Queen Of The Stone Age se produkce chytil ne proto, že by doma sedmkrát do týdne poslouchal dvě předchozí alba, ale proto, že frontmana Arctic Monkeys Alexe Turnera obdivuje jako textaře se schopností společenské reflexe (druhý producent James Ford je podepsán jen pod dvěma tracky). “Když jsem slyšel jeho nové texty, vyrazilo mi to dech, řekl jsem si, že spolu něco musíme udělat”. Nejvýraznější představitel stonerocku je k radikální změně zvuku britské kytarovky ideální společník. “To co jsme společně vytvořili, není nic pro ty, co si oblíbili skladby jako I Bet You Look Good On The Dancefloor”. Oproti jiným britským kytarovkám, které šahují k elektronickým infuzím, jde o sofistikovanější transformaci. Jedna z jistot je, že se kapela nedočká recenzí stylu “nová deska Arctic Monkeys se staví na úroveň Queen Is Dead (The Smith), Definitely Maybe (Oasis) a All Mod Cons (The Jam)”. Nikdo jejich novinku nemůže cítit je protažení přímky slavných alb britské rockové historie, protože nezní vůbec britsky. Jako b-stranu singlu skupina nahrála skladbu Nicka Cave & The Bad Seeds Red Right Hand a vám se radí, abyste z tohoto faktu vycházeli, až budete pátrat po akutálních kořenech. “Když jsme novou desku dělali, hodně jsme poslouchali Hendrixe nebo Cream”. Ani zde nejde o pouhou efektní hlášku.
Změny na všech frontách
Do kontextu třetího alba Humbug je důležitější znát Turnerův boční projekt The Last Shadow Puppets než první dvě alba Arctic Monkeys, což z jeho loňského debutu dělá více než ordinérní boční projekt založený z nudy. Skladby, které se táhnou, jako když ze sklenice nabíráte med obsahují obě zmiňovaná alba. Mění se i tématické zaměření textů. První dvě desky se rovnaly dvěma esejím na téma “jak to má těžké dnešní anglický teenager, co žije v paneláku a, protože mu v baru ještě nenalujou, tak dny a noci tráví hraním playstation”. Tendenční novináři na Ostrovech psali, že takhle efektně a trefně o tom naposledy psali Morrissey a Jarvis Cocker. Humbug potvrzuje, že krémy proti akné zabraly a Arctic Monkeys jsou dospělí muži, kteří si začínají uvědomovat, kdo je americký prezident a jiná vyšší témata než jak dostat holku od vedle. Dospělost lze demostrovat i na nových promofotografiích. Na prvních dvou albech vypadali jako macha ze školní tělocvičny, navlíknutí do sportovních teplákových souprav působili tak klukovsky, jak to jen bylo možné. Teď připomínají všechny psychadelické kapely ze 60s dohromady - vousy, dlouhé vlasy, drsné - ale ne natolik, aby se mohl kdykoliv vylekat - výrazy. Přidám ještě jednu analogii. Koncem minulého roku vyšlo koncertní DVD At The Apollo, které bylo kritizováno za absenci “charakteristického živočišného zvuku kapely”, jenž byl nahrazen “utlumeným monolitem, jenž evokuje hororovou migrénu”. Když si ho pustíte dnes poučeni o znalost charakteru jejich třetí řadové desky, možná ho budete brát jako prozřetelné naznačení jejich budoucnosti.
fotogalerie Od roku 2006 se vás snažili přesvědčit, že jsou jen rozčílenou bandou chlapců ze Sheffieldu bojující za svá dorostenecká práva. Každý chlapec však jednou doroste ve vyspělého může: buď začne plešatět, nebo si nechá narůst dlouhé háro. Jedním z kladů této kapely je, že vždycky mluvila pravdu.
Arctic Monkeys jsou nejzajímavější anglickou kytarovkou (jak se později dozvíte, tak vás novými skladbami budou nutit na tento termín zapomenout) za poslední tři roky. Nebo ještě jinak - Arctic Monkeys jsou po Franz Ferdinand a Bloc Party nejzajímavější novou britskou kapelou poslední dekády. Jejich debut Whatever People Say I Am, That's What I'm Not se stal nejrychleji prodávaným ostrovním debutem vůbec a vyhrál Mercury Prize, jedinou cenu, která ještě neztratila jméno. Druhá deska Favourite Worst Nightmare v prudší flow variovala na jeho motivy. Obě nahrávky byly pro anglické hudební publicisty důvodem k hromadnému orgasmu. Ti co znají tendenční návyky těchto novinářů, vědí, že pravděpodobnost, že se brzy budou ukájet nad jinými mladými chlapci s kytarami, je téměř stoprocentní. Nové album se jmenuju Humbug a za cíl si dává všem pomotat mozkové blány.
Katalizátor transformace - Josh Homme z Queen Of The Stone Age
Arctic Monkeys vědí, že se musí změnit. Znají nepsané zákony současného showbyznysu. Kapely, které stagnují - ztrácí popularitu. Týká se to zejména britské scény, která má dvanáctkrát do roka “novou nejlepší kapelu na světě”. Josh Homme z Queen Of The Stone Age se produkce chytil ne proto, že by doma sedmkrát do týdne poslouchal dvě předchozí alba, ale proto, že frontmana Arctic Monkeys Alexe Turnera obdivuje jako textaře se schopností společenské reflexe (druhý producent James Ford je podepsán jen pod dvěma tracky). “Když jsem slyšel jeho nové texty, vyrazilo mi to dech, řekl jsem si, že spolu něco musíme udělat”. Nejvýraznější představitel stonerocku je k radikální změně zvuku britské kytarovky ideální společník. “To co jsme společně vytvořili, není nic pro ty, co si oblíbili skladby jako I Bet You Look Good On The Dancefloor”. Oproti jiným britským kytarovkám, které šahují k elektronickým infuzím, jde o sofistikovanější transformaci. Jedna z jistot je, že se kapela nedočká recenzí stylu “nová deska Arctic Monkeys se staví na úroveň Queen Is Dead (The Smith), Definitely Maybe (Oasis) a All Mod Cons (The Jam)”. Nikdo jejich novinku nemůže cítit je protažení přímky slavných alb britské rockové historie, protože nezní vůbec britsky. Jako b-stranu singlu skupina nahrála skladbu Nicka Cave & The Bad Seeds Red Right Hand a vám se radí, abyste z tohoto faktu vycházeli, až budete pátrat po akutálních kořenech. “Když jsme novou desku dělali, hodně jsme poslouchali Hendrixe nebo Cream”. Ani zde nejde o pouhou efektní hlášku.
Změny na všech frontách
Do kontextu třetího alba Humbug je důležitější znát Turnerův boční projekt The Last Shadow Puppets než první dvě alba Arctic Monkeys, což z jeho loňského debutu dělá více než ordinérní boční projekt založený z nudy. Skladby, které se táhnou, jako když ze sklenice nabíráte med obsahují obě zmiňovaná alba. Mění se i tématické zaměření textů. První dvě desky se rovnaly dvěma esejím na téma “jak to má těžké dnešní anglický teenager, co žije v paneláku a, protože mu v baru ještě nenalujou, tak dny a noci tráví hraním playstation”. Tendenční novináři na Ostrovech psali, že takhle efektně a trefně o tom naposledy psali Morrissey a Jarvis Cocker. Humbug potvrzuje, že krémy proti akné zabraly a Arctic Monkeys jsou dospělí muži, kteří si začínají uvědomovat, kdo je americký prezident a jiná vyšší témata než jak dostat holku od vedle. Dospělost lze demostrovat i na nových promofotografiích. Na prvních dvou albech vypadali jako macha ze školní tělocvičny, navlíknutí do sportovních teplákových souprav působili tak klukovsky, jak to jen bylo možné. Teď připomínají všechny psychadelické kapely ze 60s dohromady - vousy, dlouhé vlasy, drsné - ale ne natolik, aby se mohl kdykoliv vylekat - výrazy. Přidám ještě jednu analogii. Koncem minulého roku vyšlo koncertní DVD At The Apollo, které bylo kritizováno za absenci “charakteristického živočišného zvuku kapely”, jenž byl nahrazen “utlumeným monolitem, jenž evokuje hororovou migrénu”. Když si ho pustíte dnes poučeni o znalost charakteru jejich třetí řadové desky, možná ho budete brát jako prozřetelné naznačení jejich budoucnosti.
Zajímavost:
Na festivalu Rock For People 2009 byli hlavní kapela - z tohoto faktu ale větší radost než návštěvníci festivalu měli jeho organizátoři, kteří si mohl říci, že konečně jdou s dobou. Arctic Monkeys ukázali svou více než lidovou elitářskou tvář a většina davu se bavila o poznání méně než při šaškovství naivních chlapců z The Kooks. Plynou z toho tři věci: headlineři nejsou na Rock For People vítáni; Arctic Monkeys už s world class nemají nic společného; tuzemské publikum více než aktuální hudební kvalita zajímá vstříčnost interpreta, která vylučuje hvězdné manýry. Nevím, zda to jsou dobré zprávy.
Na festivalu Rock For People 2009 byli hlavní kapela - z tohoto faktu ale větší radost než návštěvníci festivalu měli jeho organizátoři, kteří si mohl říci, že konečně jdou s dobou. Arctic Monkeys ukázali svou více než lidovou elitářskou tvář a většina davu se bavila o poznání méně než při šaškovství naivních chlapců z The Kooks. Plynou z toho tři věci: headlineři nejsou na Rock For People vítáni; Arctic Monkeys už s world class nemají nic společného; tuzemské publikum více než aktuální hudební kvalita zajímá vstříčnost interpreta, která vylučuje hvězdné manýry. Nevím, zda to jsou dobré zprávy.
časopis mGuide 2009/09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Arctic-Monkeys-Ukazou-vam-jak-zni-migrena~02~zari~2009/
Komentáře
&;