Al-Yaman, Hurriya čili svoboda
30.1.2005 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
"Je to fúze arabské hudby, arabské melodiky se současnými trendy taneční elektronické," charakterizuje stručně Aleš Hyvnar muziku kapely Al-Yaman. Nad albovým debutem Hurriya jsme si povídali s ním a zpěvačkou Ashwaq Abdulla Kaláb.
"Al -Yaman je arabský název pro Jemen, pro zemi odkud pocházím," vysvětluje zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib. "Přemýšleli jsme o spoustě různých názvů, ale tenhle nám nakonec přišel nejvhodnější. Nejen proto, že je to má rodná země, ale také kvůli tomu, že některé písničky co hrajeme odtud původně pocházejí, mají kořeny v jemenské lidové hudbě."
Na počátku byli dva. Ashwaq a především Aleš Hyvnar, mnohostranný muzikant, jehož hudební zájmy sahají od klasického sborového zpěvu, přes remixování a produkci, projekt Cartonnage až k world music typu Al-Yaman. V řadách Al-Yaman má funkci nejen dvorního skladatele, ale i hráče na kytaru, klávesy, perkuse, programátora a aranžéra. Zrod Al -Yaman popisuje slovy: "Jsou to asi čtyři roky, co jsem se prostřednictvím Hypnotix seznámil s Ashwaq. Natočila s nimi jednu písničku a oni mi ji doporučili. V mém domácím studiu pak Ashwaq nazpívala pár lidovek, několik různých úryvků. Já si vybral to, co bylo zpracovatelné, zaranžoval to a ve chvíli, kdy už bylo písniček dost, jsem dal dohromady kapelu a začali jsme secvičovat koncertní podobu."
Vraťme se ještě hlouběji do minulosti, před vznik Al -Yaman. Rodilých jemenských zpěvaček přece jen po Praze až tak mnoho nechodí. Jak se v Čechách ocitla Ashwaq?
Ashwaq: Původně jsem přijela studovat. Nejdřív žurnalistiku na fakultě sociálních věd a po dokončení bakalářských studií jsem absolvovala magisterská studia politologie. Takže jsem pořád studovala, abych tu mohla zůstat. Hlavní důvod, proč jsem přijela do Čech, bylo studium. Původně mě nenapadlo, že bych tu zpívala. V Jemenu jsem zpívala a tančila maximálně tak s ostatními dětmi na školních slavnostech. I tady v Čechách byla náhoda, že jsem se dostala ke zpívání.
Pojďme teď představit kapelu Al -Yaman jako celek. Kdo ji kromě vás dvou ještě tvoří?
Aleš: Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl kapelu sestavit, byl první, s kým jsem se seznámil, bubeník Jonathan Omer. Je Izraelec, přijel z Tel Avivu podívat za svým strejdou a rozhodl se tu zůstat. Původně asi ne napořád, ale pak ho kapela přitáhla natolik, že se takhle rozhodl. Zahrál si také v Khoibě a ve skupině Oswald Schneider. Další člen, perkusista Tomáš Reindl je momentálně asi nejuznávanějším perkusistou v oblasti etnické hudby u nás. Působí v dalších pěti projektech a je to člověk, který etnickou hudbu opravdu velice seriózně studuje a zabývá se jí. Protože je hodně zaneprázdněný, občas za něj alternuje Palestinec Bashar Ashhab, ale někdy hrají oba dva. Co se týče basy, máme v pořadí už třetího baskytaristu Jana Haise. Nepostradatelným členem kapely a takovou naší chůvou je manažer Pavel Štěpánek. Stará se jednak o naše hraní, ale jeho zásluhou je třeba i to, že na desce je remix od Transglobal Underground. Já naopak teď budu dělat remix pro ně a měl bych něco dělat i s Natashou Atlas, což je všechno jeho práce. Teď momentálně je Pavel v Londýně a vypadá to, že bychom si měli jet zahrát i do Anglie.
Vaše muzika vychází výrazně z hudby arabské, z lidové hudby Jemenu. Máte nějaké zkušenosti s její odezvou u arabské komunity, jak se jim líbí?
Ashwaq: Mezi těmi, které v Praze znám, je hodně, kterým se to líbí a byli mile překvapeni, jakým způsobem Aleš tuhle muziku zpracoval. Ale samozřejmě jsou i konzervativnější posluchači, kterým moc nesedí elektronika nebo moje abstraktní texty.
Kapela Al -Yaman má od podzimu na trhu debutové album Hurriya. Co deska obsahuje a přináší?
Aleš: Album je shrnutím naší dosavadní tvorby. Prozatím jsme disponovali jenom demem, rok a půl jsme hráli živě a já chtěl, aby byly věci zachyceny na regulérním albu. Deska obsahuje dvanáct skladeb a dva remixy. Jeden dělali Hypnotix a jeden už zmiňovaní Transglobal Underground. A je tam i jednoduchý koncertní klip.
Stává se, že ve chvíli, kdy kapela vydá album, má v záloze už kompletní materiál na desku další, je to i případ Al -Yaman?
Aleš: Musím přiznat, že není. Máme teď rozpracované dvě nové věci a chceme se rychle vrhnout do dalších, což mi zatím nedovolovala ostatní práce. Za půldruhého roku, co koncertujeme, jsme na některých místech hráli už víckrát. Začátkem roku navíc chystáme šňůru, takže to už nějaké nové věci chce.
Je nějaká teoretická možnost, že by se Al -Yaman vydali koncertovat i do Jemenu?
Ashwaq: To opravdu netuším. V Jemenu jsem nebyla asi sedm let, takže vůbec nevím, jaká je tam situace a jak je to s hudbou. Byla bych samozřejmě ráda, kdyby to šlo, ale nevím. Jemen je velmi konzervativní arabská země. A nejsem si ani jistá, jak by to přijali moji příbuzní a moje rodina. Oni totiž ani neví, že tady nějakou muziku dělám a i když na tom není nic špatného, nechci je tím zbytečně znervózňovat a trápit. Je to jiný svět s jinými tradicemi a jiným myšlením.
Existuje v Jemenu, v zemi pro nás velmi exotické a vzdálené, nějaká hudební scéna ve smyslu hudby populární nebo rockové?
Ashwaq: Téměř neexistuje. Asi určitě tam budou nějací lidé, kteří se snaží zmodernizovat lidovou hudbu, nebo se pokoušejí dělat nové věci, co mají něco společného s rockem. Ale jestli tam opravdu jsou, tak o nich nevím. Jemen je skutečně jeden z nejkonzervativnějších arabských států. Někde jinde člověk přece jenom narazí na jiné žánry: v Alžíru, v Maroku v Tunisu v Egyptě a určitě v Libanonu. Ale ve své většině tam lidi stejně poslouchají tradiční hudbu nebo pop, který tam, bohužel, čím dál víc proniká.
Pojďme se vrátit konkrétně k muzice Al -Yaman. Jaké je pro ni ideální prostředí? Cítíte ji spíš jako hudbu k poklidnému soustředěnému poslechu, nebo spíš jako hudbu taneční?
Aleš: Je to věc o které jsem hodně přemýšlel. Máme na to s Ashwaq rozdílný názor. Mě spíš přitahuje muzika poslechová, určitě mě v tom ovlivnili třeba v osmdesátých letech Dead Can Dance. Ashwaq se na to dívá z jiné strany. Spíš by chtěla, aby lidi tancovali, směřuje víc k taneční energii. V tomto ohledu si kladu otázku kudy pokračovat dál. Na jedné straně by mě víc lákala poslechovější podoba, směřující více do mystična, ale na druhé straně je mi jasné, že na koncertech chtějí lidi i tancovat. S ohledem na koncerty dávám za pravdu Ashwaq. Takže výsledkem by měl být přirozený kompromis.
"Al -Yaman je arabský název pro Jemen, pro zemi odkud pocházím," vysvětluje zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib. "Přemýšleli jsme o spoustě různých názvů, ale tenhle nám nakonec přišel nejvhodnější. Nejen proto, že je to má rodná země, ale také kvůli tomu, že některé písničky co hrajeme odtud původně pocházejí, mají kořeny v jemenské lidové hudbě."
Na počátku byli dva. Ashwaq a především Aleš Hyvnar, mnohostranný muzikant, jehož hudební zájmy sahají od klasického sborového zpěvu, přes remixování a produkci, projekt Cartonnage až k world music typu Al-Yaman. V řadách Al-Yaman má funkci nejen dvorního skladatele, ale i hráče na kytaru, klávesy, perkuse, programátora a aranžéra. Zrod Al -Yaman popisuje slovy: "Jsou to asi čtyři roky, co jsem se prostřednictvím Hypnotix seznámil s Ashwaq. Natočila s nimi jednu písničku a oni mi ji doporučili. V mém domácím studiu pak Ashwaq nazpívala pár lidovek, několik různých úryvků. Já si vybral to, co bylo zpracovatelné, zaranžoval to a ve chvíli, kdy už bylo písniček dost, jsem dal dohromady kapelu a začali jsme secvičovat koncertní podobu."
Vraťme se ještě hlouběji do minulosti, před vznik Al -Yaman. Rodilých jemenských zpěvaček přece jen po Praze až tak mnoho nechodí. Jak se v Čechách ocitla Ashwaq?
Ashwaq: Původně jsem přijela studovat. Nejdřív žurnalistiku na fakultě sociálních věd a po dokončení bakalářských studií jsem absolvovala magisterská studia politologie. Takže jsem pořád studovala, abych tu mohla zůstat. Hlavní důvod, proč jsem přijela do Čech, bylo studium. Původně mě nenapadlo, že bych tu zpívala. V Jemenu jsem zpívala a tančila maximálně tak s ostatními dětmi na školních slavnostech. I tady v Čechách byla náhoda, že jsem se dostala ke zpívání.
Pojďme teď představit kapelu Al -Yaman jako celek. Kdo ji kromě vás dvou ještě tvoří?
Aleš: Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl kapelu sestavit, byl první, s kým jsem se seznámil, bubeník Jonathan Omer. Je Izraelec, přijel z Tel Avivu podívat za svým strejdou a rozhodl se tu zůstat. Původně asi ne napořád, ale pak ho kapela přitáhla natolik, že se takhle rozhodl. Zahrál si také v Khoibě a ve skupině Oswald Schneider. Další člen, perkusista Tomáš Reindl je momentálně asi nejuznávanějším perkusistou v oblasti etnické hudby u nás. Působí v dalších pěti projektech a je to člověk, který etnickou hudbu opravdu velice seriózně studuje a zabývá se jí. Protože je hodně zaneprázdněný, občas za něj alternuje Palestinec Bashar Ashhab, ale někdy hrají oba dva. Co se týče basy, máme v pořadí už třetího baskytaristu Jana Haise. Nepostradatelným členem kapely a takovou naší chůvou je manažer Pavel Štěpánek. Stará se jednak o naše hraní, ale jeho zásluhou je třeba i to, že na desce je remix od Transglobal Underground. Já naopak teď budu dělat remix pro ně a měl bych něco dělat i s Natashou Atlas, což je všechno jeho práce. Teď momentálně je Pavel v Londýně a vypadá to, že bychom si měli jet zahrát i do Anglie.
Vaše muzika vychází výrazně z hudby arabské, z lidové hudby Jemenu. Máte nějaké zkušenosti s její odezvou u arabské komunity, jak se jim líbí?
Ashwaq: Mezi těmi, které v Praze znám, je hodně, kterým se to líbí a byli mile překvapeni, jakým způsobem Aleš tuhle muziku zpracoval. Ale samozřejmě jsou i konzervativnější posluchači, kterým moc nesedí elektronika nebo moje abstraktní texty.
Kapela Al -Yaman má od podzimu na trhu debutové album Hurriya. Co deska obsahuje a přináší?
Aleš: Album je shrnutím naší dosavadní tvorby. Prozatím jsme disponovali jenom demem, rok a půl jsme hráli živě a já chtěl, aby byly věci zachyceny na regulérním albu. Deska obsahuje dvanáct skladeb a dva remixy. Jeden dělali Hypnotix a jeden už zmiňovaní Transglobal Underground. A je tam i jednoduchý koncertní klip.
Stává se, že ve chvíli, kdy kapela vydá album, má v záloze už kompletní materiál na desku další, je to i případ Al -Yaman?
Aleš: Musím přiznat, že není. Máme teď rozpracované dvě nové věci a chceme se rychle vrhnout do dalších, což mi zatím nedovolovala ostatní práce. Za půldruhého roku, co koncertujeme, jsme na některých místech hráli už víckrát. Začátkem roku navíc chystáme šňůru, takže to už nějaké nové věci chce.
Je nějaká teoretická možnost, že by se Al -Yaman vydali koncertovat i do Jemenu?
Ashwaq: To opravdu netuším. V Jemenu jsem nebyla asi sedm let, takže vůbec nevím, jaká je tam situace a jak je to s hudbou. Byla bych samozřejmě ráda, kdyby to šlo, ale nevím. Jemen je velmi konzervativní arabská země. A nejsem si ani jistá, jak by to přijali moji příbuzní a moje rodina. Oni totiž ani neví, že tady nějakou muziku dělám a i když na tom není nic špatného, nechci je tím zbytečně znervózňovat a trápit. Je to jiný svět s jinými tradicemi a jiným myšlením.
Existuje v Jemenu, v zemi pro nás velmi exotické a vzdálené, nějaká hudební scéna ve smyslu hudby populární nebo rockové?
Ashwaq: Téměř neexistuje. Asi určitě tam budou nějací lidé, kteří se snaží zmodernizovat lidovou hudbu, nebo se pokoušejí dělat nové věci, co mají něco společného s rockem. Ale jestli tam opravdu jsou, tak o nich nevím. Jemen je skutečně jeden z nejkonzervativnějších arabských států. Někde jinde člověk přece jenom narazí na jiné žánry: v Alžíru, v Maroku v Tunisu v Egyptě a určitě v Libanonu. Ale ve své většině tam lidi stejně poslouchají tradiční hudbu nebo pop, který tam, bohužel, čím dál víc proniká.
Pojďme se vrátit konkrétně k muzice Al -Yaman. Jaké je pro ni ideální prostředí? Cítíte ji spíš jako hudbu k poklidnému soustředěnému poslechu, nebo spíš jako hudbu taneční?
Aleš: Je to věc o které jsem hodně přemýšlel. Máme na to s Ashwaq rozdílný názor. Mě spíš přitahuje muzika poslechová, určitě mě v tom ovlivnili třeba v osmdesátých letech Dead Can Dance. Ashwaq se na to dívá z jiné strany. Spíš by chtěla, aby lidi tancovali, směřuje víc k taneční energii. V tomto ohledu si kladu otázku kudy pokračovat dál. Na jedné straně by mě víc lákala poslechovější podoba, směřující více do mystična, ale na druhé straně je mi jasné, že na koncertech chtějí lidi i tancovat. S ohledem na koncerty dávám za pravdu Ashwaq. Takže výsledkem by měl být přirozený kompromis.
časopis Rock&Pop 2004/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/AlYaman-Hurriya-cili-svoboda~30~leden~2005/
Komentáře
&;
