7.9.2007 | Autoři: Aleš Brichta, Ivan Ivanov | sekce: publicistika Představovat Aleše Brichtu má hodně blízko k pověstnému nošení dříví do lesa. Místo úvodu bych spíš čtenářům prozradil, že Aleš je neuvěřitelně aktivní člověk, který toho stíhá strašně moc. Důkazem budiž fakt, že během jednoho roku stihnul vydat dvojalbum Divadlo snů a letošní novinku Nech si to projít hlavou, která je jakýmsi návratem k jeho metalovým kořenům. Úžasná byla pohotovost, se kterou vybral svá oblíbená metalová alba.


Pamatuješ si na první rockovou desku, kterou sis koupil sám?
Zřejmě to není míněno jako dotaz na nahrávky všemožných kapel přetočených od kamarádů. Pokud se pamatuji na první rockovou desku, kterou jsem opravdu osobně zakoupil, bylo to třetí album Olympiku – Jedeme, jedeme. Těsně po něm pak následovaly nájezdy na prodejny maďarské, polské a německé kultury v Praze, kde se občas dalo sehnat i něco zajímavého. Mimo kapel z těchto zemí si pamatuji třeba album skupiny The Gun.

Kterou desku považuješ za skutečně první českou metalovou desku?
Dnes už bych to možná hodnotil spíš jako hardrock, ale ve své době to bylo bráno jako heavy metal, takže Plni energie od Citronu.

Které z novějších českých metalových kapel tě zaujaly v poslední době ?
Já mám s tím hodnocením trochu problém, jelikož ty nové tuzemské kapely zas tolik neposlouchám. Vadí mi to míchání HC, numetalu a všech možných stylů dohromady, protože mi přijde, že se z toho vytrácí ta původní “metalová šťáva” a i když je to občas nadupané, mám z toho pocit snahy být módní nebo zajímavý za každou cenu. Nemůžu říct, že by mě v tuzemsku v poslední době něco vysloveně vzalo za srdce. Líbí se mi třeba Cales a obecně má pár hodně zajímavých kapel pod svými křídly vydavatelství Redblack.

Jsou desky, které se do tvého výběru nedostaly, protože to nejsou metalové desky a přitom jsou to desky tvého srdce?
Já vyrostl na hardrocku a za metalová v pravém slova smyslu beru až alba od období nástupu nové vlny britského heavy metalu, čili řekněme od roku 1980. Jinak by v tom výběru nemohly chybět třeba Sabbath Bloody Sabbath od Black Sabbath, In The Court Of The Crimson King od King Crimson, Slayed od Slade, In Rock od Deep Purple, nebo některá alba Led Zeppelin, Thin Lizzy, Jethro Tull, Yes, Genesis a dalších.

Jak hodnotíš současnou světovou metalovou scénu? Děje se tam něco zajímavého ?
Metaloví dinosauři se naštěstí drží svého kopyta a vydávají stále velmi dobrá alba, vyrojila se spousta velmi slušných power metalových kapel a na horní pozice se hodně cpe severská scéna. Projev většiny HC kapel je až příliš stejný a rap v metalu nemusím. Jinak vládne hlavně snaha o míchání stylů, která mě bohužel příliš neoslovuje. Přijde mi to občas ve výsledku, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Výborné jednotlivé nápady i instrumentální výkony, jenže celek mi pak přijde jako blábol.


10 nejlepších metalových desek všech dob podle Aleše Brichty:

JUDAS PRIEST – British Steel (1980)
Tohle album zamávalo celým hudebním světem a bylo obrovským impulsem pro nastupující hudební generaci. Nesmrtelná Breaking The Law se stala nezbytným koncertním doplňkem každé tuzemské tancovačkové kapely a byla zářným příkladem, jak spojit heavy metal s hitovostí. Propojením mezi Smoke On The Water a nastupujícími tvrdšími trendy.

IRON MAIDEN – The Number Of The Beast (1982)
První deska Maiden s Brucem Dickinsonem za mikrofonem. Hudba postavená trochu jinak než u Judas Priest, ale opět obrovská inspirace. Přestože první dvě alba Iron Maiden byla svými nápady skvělá, touto deskou se kapela dostala na absolutní vrchol hudebně i posluchačsky.

MOTÖRHEAD – No Sleep 'Til Hammersmith (1981)
Fenomenální živák z londýnkého Hammersmith Odeon. Dodnes ho považuji za nejlepší na světě. Obrovská energie ukázala, jak se to má dělat na živo. Syrový heavy rock ´n ´roll, který vás zašlapal do země. Lemmy s Eddiem a Philtym dokázali, že pokud si kapela na nic nehraje a prostě se do toho opře, je to nejlepší a šlape to ještě víc než studiová alba.

METALLICA – Master Of Puppets (1986)
Heavy metal ve své nejryzejší podobě. Metallica v té době už vstřebala všechny zásadní vlivy, které se do jejího pojetí muziky promítaly a vydala své vrcholné album. Nekompromisní projev i texty. Až později se prokázalo, jak velkou tragédií byla smrt basisty Cliffa Burtona pro další vývoj a směřování kapely. Bohužel se do pojetí muziky začaly prosazovat negativa módních trendů a snaha o komerční úspěch za každou cenu a i přes pozdější výborné “černé album” už kapela nedokázala navázat na myšlenky a styl svých prvních desek.

ACCEPT – Restless and Wild (1983)
Zlomové album této kapely. Přes častěji jmenované, spíše hardrockové a komerčně úspěšnější Scorpions nebo speedmetalové Helloween, považuji tohle album za nejzásadnější z německého heavy metalu. Nabité nápady, skvělá produkce a neuvěřitelně agresivní projev Uda Dirkschneidera. Ve své době pro muzikanty opět velká inspirace.

SLAYER – Reign in Blood (1986)
Thrash, thrash a opět thrash ve své nejryzejší podobě. Jen něco přes půl hodinky muziky, ale po doposlechnutí a prvním pořádném nadechnutí si člověk musel pustit album znovu. Angel Of Death nebo Raining Blood nám doslova a do písmene propláchly hlavu. Zřejmě nejzásadnější album světové thrash metalové historie. Nás s Arakainem rozhodně nakoplo do našeho thrashového období.

VENOM – Black Metal (1982)
Black metal, Buried Alive, Countess Bathory a další vynikající pecky. Venom tímto albem definovali nový žánrový styl, kterému udali jasný směr. Dnes je docela úsměvné číst názory některých pisálků, že Venom nehrají black metal, protože ten opravdový hrají nějaké jiné kapely. Jestliže někdo vytvoří nový styl, definuje ho a dá mu i název, pak jiné rádoby blackové kapely jsou pouze pokračovateli, ale nikoliv praotci stylu. Tvrdit něco jiného může jen pitomec. Tohle album je pro black metalovou scénu naprosto zásadní.

SAXON – Wheels Of Steel (1980)
Spolu s prvními alby Iron Maiden a Brittish Steel od Judas Priest byla tahle deska pro mě osobně opět velkým ovlivněním v rámci metalové muziky. Osobitý zpěv a zvuk ostře řezaných kytar naplňoval jasně představu, jakou jsme v kapele měli o správné metalové muzice. Hitovku 747 (Strangers In The Night) jsme ostatně v té době převzali do svého repertoáru. Přijde mi, že Saxon jako takoví jsou v rámci žánru bohužel dost nedoceněnou kapelou.

MEGADETH – Countdown to Extinction (1982)
První poslech tohoto alba mi způsobil šok, protože bylo smícháno naprosto atypickým způsobem a přitom hrálo fantasticky, ať ho člověk pustil v jakémkoliv přehrávači. Když jsme se pokoušeli ve studiu něco smíchat podobně tak nám to prostě nefungovalo. Dave Mustaine tímhle albem dokázal, že skladatelsky i hudebně by v Metallice rozhodně nebyl do počtu. Do té doby jsem Megadeth neposlouchal, ale tahle deska mě přesvědčila, že jde o skvělou a svým způsobem také zásadní kapelu.

W.A.S.P. – W.A.S.P. (1984)
Přiznávám, že jsem fanouškem i některých glamových kapel a vyrůstal jsem mimo jiné třeba i na Slade. Nikdy jsem nebyl obzvlášť velkým příznivcem Kiss, ale první album kapely W.A.S.P. mě prostě dostalo. Po pravdě řečeno mě dostal už jejich první singl Animal (I Fuck Like A Beast). První deska je našlapaná hity, z nichž k některým byla i skvělá videa. Pódiová show kapely ve spojení s jejich muzikou fungovala naprosto skvěle. S Arakainem jsme pár let hrávali i otevírák téhle desky I Wanna Be Somebody. Tohle album mě dodnes hodně oslovuje.

Psáno pro: časopis mGuide 2007/07