30.5.2014 | Autor: redakce | sekce: novinky V den svých 71. narozenin 29. května 2014 zemřel Antonín Viktora, ikona českého jazzu. Zvuk jeho kytary zněl na Pražském hradě i v jazzových a bluesových klubech po celé republice. Během své hudební kariéry hrál v nejrůznějších sestavách včetně orchestru Karla Gotta. Jazzovému publiku se zviditelnil působením v Jazzovém Sanatoriu Luďka Hulana a SHQ Karla Velebného.  Jeho melodické hraní bylo vzorem pro mnoho muzikantů a pro zkušené, všestranné a renomované mistry jazzu působil jako nespoutaný živel. Byl vždy osvěžením a motivací. Rozloučení s Tonym Viktorou se uskuteční ve velké obřadní síni Strašnického krematoria ve středu 4. června 2014 v 15 hodin.

Hudební rozloučení připravují jeho spoluhráči v pražském Blues sklepu v Liliové ulici na sobotu 21. června od 21 hodin.

TONY – Antonín Viktora (Vikin) se narodil 29. května 1943 v Hodoníně. Jako kluk se kdysi vydal do Prahy za jazzem. Jediným zavazadlem byla kytara. První obživu našel u kaskadéra Zdeňka Srstky mezi řemeslníky jeho party na Strahově. Střechu nad hlavou mu nabídl kamarád a spoluhráč Tomáš Kleník. Z rodného Hodonína si přivezl slovácký dialekt, kterého se ani po téměř čtyřiceti letech pobytu v Praze nezbavil. A taky pevnou víru v melodické hraní, která dodnes nezapře, odkud přišel. Jeho hraní v pražských jazzových klubech se nedalo přeslechnout. Brzy se dostal do té nejlepší společnosti. Jazzové Sanatorium Luďka Hulana i SHQ Karla Velebného byly tou nejlepší muzikantskou universitou. Pro zkušené, všestranné a renomované mistry jazzu byl nespoutaný živel Tony osvěžením. V průběhu několika let se stal v československé jazzové vinotéce nezaměnitelnou a chuťově vyzrálou značkou. Hrál na kytaru v těch nejrozmanitějších sestavách od duet po bigbandová seskupení. Album Tony je nepatrnou výsečí širokého muzikantského záběru a vlastně jediným reprezentativním, kompaktním záznamem jeho jazzové hry.

Nejvíce si svého hraní stejně užíval v přímém kontaktu s publikem, v jazzových klubech a při živém koncertování. Byl typem muzikanta, který hrál pro lidi. Měl je rád a pro svou hru je potřeboval. Rušil hranice mezi jevištěm a hledištěm. Svojí hrou si s lidmi vlastně povídal. Tak jako každý správný přírodní úkaz byl i Tony Viktora nepředvídatelný a neopakovatelný.